0:00
0:00
18. 2. 20073 minuty

Ve hvězdách

„On zkrotil Márii? Nikdo z honáků to nedokázal! Tak ode dneška žádný gringo, ale chlap!“ uznává rančer Otakara Batličku v povídce Chlupatá fordka, autobiografickém příběhu nováčka v Jižní Americe.

14-mobr-23-petracek2.gif
Autor: Respekt
Fotografie: Píšu, mám se nádherně. - Autor: PNP Autor: Respekt

„On zkrotil Márii? Nikdo z honáků to nedokázal! Tak ode dneška žádný gringo, ale chlap!“ uznává rančer Otakara Batličku v povídce Chlupatá fordka, autobiografickém příběhu nováčka v Jižní Americe. „Bylo mi šestnáct, ale pustil jsem se sám do světa,“ pokračuje sám autor, „a teď se mnou honáci museli jednat jako s dospělým.“

Batlička skutečně chtěl, aby ho lidé brali vážně. Zdařilo se mu to ve scéně se vzpurnou mulou, ve světě vůbec, ale v domovských Čechách jen skrze psaní. Již za svého života se tu stal legendou – dobrodruhem, člověkem, který se nikde neztratil a dokázal o tom psát napínavé příběhy, v nichž stál na straně spravedlnosti. Dnes je hltá už čtvrtá generace čtenářů.

„Nemám co jíst, nemám kde spát, mám se nádherně,“ napsal prý jako patnáctiletý svému otci na pohledu z Argentiny měsíc poté, co utekl z domova. Dnes víme, že s jeho autenticitou se to má asi jako s Churchillovým výrokem „věřím jen těm statistikám, které jsem sám zfalšoval“. Ale právě okřídlená rčení dotvářejí legendy.

Reálná, leč neméně dobrodružná linie jeho života se ztrácela v pozadí. Batlička, narozený v roce 1895 v Praze, se po časné smrti své matky stává hlavou klukovské party. Skutečně utíká několikrát z domova, ale do Jižní Ameriky se vydává až v březnu 1914, a to s 1900 korunami zcizenými otci. V Buenos Aires se dozvídá o právě vypuknuvší válce, nastoupí na norskou loď vezoucí do Německa ledek, s ní je u Skotska torpédován a coby rakouský občan Brity zajat. Teprve v roce 1917 uprchne a otevírá se před ním část světa nezasažená válkou.

Batlička pracuje jako zeměměřič v Brazílii, potápěč v Suezu, policista v Šanghaji, zlatokop v Kalifornii… Jenže když se v roce 1920 vrací do Prahy, čeká ho překvapení. Světem protřelý dobrodruh znalý devíti jazyků včetně indiánské řeči guaraní nemůže najít slušnou obživu. Chybí mu totiž jak dokončené vzdělání (z domova utekl těsně před maturitou), tak státem uznané řemeslné zkoušky. Muž, kterého odmítne civilní bezpečnostní policie a který nedostane koncesi k provázení cizinců, neboť dva roky předtím platil pokutu za rychlou jízdu na motorce, končí jako řidič tramvaje.

Tím ale nekončí aktivity vášnivého radiotelegrafisty. Přichází rok 1939 a s ním dvojí zlom, když ho coby radioodborníka získává časopis Mladý hlasatel i odboj. Pro Batličku začínají dva nejhektičtější roky jeho života. Přes den píše pro Mladý hlasatel (od rádia se dostane k povídkám, kterých uveřejní na 150), po večerech komunikuje s Londýnem pro odbojovou skupinu Obrana národa.

Za první heydrichiády, 14. října 1941, je Batlička zatčen gestapem, pak vězněn v terezínské Malé pevnosti, počátkem února 1942 převezen do Mauthausenu a 13. února zabit nacisty. Podle legendární verze je zastřelen na útěku, už za dráty, když narazil na skupinu SS, podle jiné verze je zabit přímo v táboře. Ať tak nebo tak, chceme-li rehabilitovat výraz dobrodruh od všech dobových nánosů, lepšího kandidáta než Batličku nenajdeme.

↓ INZERCE

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články