Před 5 lety

„Na dobré cestě – Češi začínají poznávat, odkud přicházejí a kdo jsou,“ hlásal optimisticky komentář Respektu před pěti lety a kladl dvě zásadní otázky, které od té doby nezestárly: „První otázka zní, proč se lidé tady tak snadno poddali totalitě. Druhá – co se zločinci, kteří terorizovali hrstku odvážných a lámali hřbet zbytku společnosti.“ Právě při hledání odpovědi na druhou z otázek se tehdy „nepatrně hnuly ledy po dlouhé zimě a na tlustém příkrovu pokrývajícím nedávnou českou minulost se objevily první trhlinky“.

Charta 77 slavila čtvrtstoletí a do toho se stalo něco, co se mělo stát už před lety – poslanci dali zelenou zveřejnění svazků StB. „Je dobře, že naši zákonodárci nedali na smutné oči komunistického klubu, který ústy svého předsedy Filipa prohlásil: ,Takto se nová společnost netvoří.‘ V tom je totiž ten vtip. Zdejší společnost není ,nová‘ – tvoří ji stále titíž lidé, kteří se prostě po půlstoletém vyšinutí pokoušejí vrátit ji zpět do normálního světa,“ píše autor. „Je třeba mít jasno v tom, jestli ono vyšinutí bylo špatné, nebo ne. Bezmála polovina obyvatel si stále ještě myslí, že život v totalitě a ve svobodě vyjde ,asi tak nastejno‘.“

Letos žádné skutečné ledy netají, protože se během mírné zimy nestačily nikde utvořit, ale trhání příkrovu české minulosti pokračuje s novou silou. Charta 77 oslavila třicítku a zasloužené pozornosti se dostalo také Antichartě a roli jejích signatářů. Největší prasklinou se na nás však poslední týdny valí jedno jméno nově odhaleného spolupracovníka StB za druhým – tu expremiér, tam šéf české pobočky Interpolu. Způsobil to nástup nových lidí na ministerstvo vnitra. Zbývá doufat, že odborníci na vnitru z archivu vymetou také důstojníky StB. Snad se pak dozvíme více o spolupracovnících Michaela Ulbricha – estébáka, který minulý týden odešel od soudu s podmínkou za šikanování disidenta Jana Bednáře.

Respekt 8/2002