Můj oblíbený web

Těžko najít vděčnější eurotéma; porozumět problémům evropské ústavní smlouvy či sporům týkajícím se většinového rozhodování působí někdy problémy i zasvěcencům – zato nadávat na Brusel kvůli předpisům týkajícím se rumu, nebalených koblih, ohřívaného guláše či syrečků je snadné. Oč bývá tato debata nezasvěcenější, tím je razantnější. Euromýty tak představují kolbiště, kde se jen velmi obtížně bojuje s demagogií.

Jak se dobrat skutečnosti? Každá rada je tu drahá. V Británii, mateřské zemi euroskepse, euromýtů i zápasu s nimi, k tomu slouží praktický zdroj informací. Původně to byla „národní“ (má-li ten výraz u globální sítě smysl) stránka Euromyths, později se uchýlila pod úřední evropskou adresu http://europa.eu.int/unitedkingdom (kolonku Euromýty najdete tak, že nejprve v levém sloupci kliknete na odkaz „News“, a poté na „Euromyths“).

Pozoruhodná je věcnost a jasnost této stránky. Každý „euromýtus“ je citován z příslušného zdroje, a pak porovnán s patřičným pravidlem. Chcete vědět, jak je to ve skutečnosti s příslovečnými banány? V abecedním seznamu najdete písmeno B, pod ním kliknete na heslo bananas a pak už čtete.

Tedy nejprve euromýtus: „Banány ne-smí být nadměrně zakřivené. The Sun, 4. března 1998, str. 6.“ A vysvětlení? „Pro mezinárodní obchod jsou banány klasifikované podle kvality a velikosti. Dříve měly jednotlivé vlády své vlastní standardy… Národní ministři zemědělství pak vyzvali Evropskou komisi, aby v této oblasti navrhla legislativu. Po obsáhlých konzultacích … byly navrhované standardy přijaty na Radě (národních) ministrů v roce 1994.“

Někdy to připomíná Rádio Jerevan. Je pravda, že EU ve své definici neuzná jako ostrov území, které je blíže než jeden kilometr od pevniny a má méně než 50 obyvatel? Tak se ptal The Guardian 21. ledna 2003 na straně 5. To opravdu, ale opravdu nehrozí. Ostrov zůstane ostrovem i v EU. Unie se ve své studii pouze zabývala obecnými handicapy, s nimiž se musejí obyvatele ostrovů potýkat.

Ne vždy je to tak jednoznačné. Třeba doutníky. „Evropská směrnice stanoví, že pod pokutou 5000 liber musí mít i doutníky zdravotní výstrahu, takže je mnohé restaurace neprodávají jednotlivě. Evening Standard, 21. ledna 1994.“ „Ano a ne,“ zní odpověď na Euromýtech. Na krabičce s doutníky musí být skutečně výstraha jako na cigaretách. Nicméně doutníky se smí na rozdíl od cigaret prodávat jednotlivě, neboť výstraha je na jejich individuálních obalech. Pojednává o tom evropská směrnice 89/622/EEC a dodatek 92/41/EEC.

Skutečně užitečná pomůcka – pro úředníky, novináře, spotřebitele i občany. Jen její zaměření vyznívá opravdu poněkud ostrovně, jak napovídají diskutovaná témata – obavy z metrifikace, francouzské hořčice či povinné recyklace pytlíkového čaje. Vadí vám, že se tam nedočtete o mýtech a realitě syrečků, rumu či guláše? Založte stránku českých euromýtů a přitáhněte věci znalé spolupracovníky. Prostředí wiki je pro tento účel ideální.