Kudy na zdravotnictví

Řekněme si tu dobrou zprávu hned na začátku: Češi mají, přes všechny zjevné i tušené potíže, slušně fungující zdravotnictví. Zdravotní péče je dostupná všem a svými výsledky se v některých oblastech, jako je třeba kojenecká úmrtnost, řadí ke světové extra-třídě. O vnitřní zadluženosti zdravotnictví můžeme podle chuti spekulovat, ale jen málokterý evropský stát se může pochlubit tak vyrovnanou bilancí ve veřejném zdravotním pojištění, jako máme my. Trochu jsme si sice vypomohli injekcí ze státního rozpočtu, ale ve srovnání s Polskem či Maďarskem jsme docela pašáci. Abychom si to mohli užívat i nadále, je potřeba učinit několik kroků.

Pod vrstvou prachu

O relativní pohodu v českém zdravotnictví se historicky zasloužila šťastná kombinace potenciálu lidí, kteří v něm pracovali ve chvíli pádu komunistického režimu, a jeho transformace, která proběhla začátkem devadesátých let. Připravené prostředí rychle absorbovalo nové technologie a úroveň naší medicíny se srovnala s vyspělým světem.

Oddělení financování zdravotnictví od státní kasy, vytvoření plurality ve veřejném zdravotním pojištění a odstátnění valné části poskytovatelů zdravotních služeb vedlo k vytvoření nebývale úspěšného systému, který nás ušetřil polských a maďarských problémů. Únava z rychlých změn zmrazila jeho vývoj ve druhé polovině devadesátých let a vybraný oddechový čas se protáhl na celé desetiletí.

Zadání pro druhé kolo reforem, které by dokončilo proměnu zdravotnictví z…