Já bych tam jela i zadarmo
Markéta Mikulová se před několika týdny vrátila z půlroční mise v české jednotce KFOR v Kosovu.
Markéta Mikulová (35) se narodila v Olomouci. Po studiu na střední průmyslové škole v Šumperku a vojenské škole operátorek a značkařek v Praze pracovala v různých zařazeních u protivzdušné obrany a spojařů, dnes působí na Velitelství společných sil v hodnosti nadpraporčice. Před několika týdny se vrátila z půlroční mise v české jednotce KFOR v Kosovu. Markéta Mikulová je vdaná, má dvě dcery.
Nedávno jste strávila půl roku v naší jednotce KFOR v Kosovu. Šla jste do mise dobrovolně, nebo to byl rozkaz?
Dobrovolně: můžete si zvolit, jestli chcete, nebo ne. Jde ale o prestiž – jdou kolegové, půjdu taky. O misi jsem se začala zajímat předloni, splnila jsem základní podmínky, k tomu patří třeba znalost angličtiny, schopnost komunikovat s lidmi, měla jsem prověrku, řidičák. Tak jsem se tam dostala. Byla jsem ráda, o misi je velký zájem.
Žena v armádě, zvláště v takové misi, je pořád výjimkou, spousta lidí v Česku si myslí, že tam nepatří.
Jsem v armádě už patnáct let, mně to jako čistě chlapská záležitost nepřipadá. Faktem ale je, že zvenčí občas slýchávám: je to jen pro chlapy. Možná je to tím, že lidé nevědí, jak to v armádě chodí. Vzpomínají na nějaká pořadová cvičení a tak dále. Dneska je to ale jinak, záleží na schopnostech, odbornosti.
Během mé mise bylo v české jednotce 43 žen ze čtyř set padesáti lidí,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu