Bylo nebylo u Kolína

Kdyby se Jan Novák (1953) narodil jindy a někde, kde nebývalo zvykem psát, nejspíš by se stal lidovým vypravěčem. Seděl by na tržišti nebo v hospodě a z jeho vět by před očima přihlížejících vyskakovaly barvité postavy. Posluchači by s nimi prožívali jejich dobrodružství a na to, jestli se všechno seběhlo právě takhle, jak to autor líčí, by se nikdo neptal, protože pravda příběhu není vždy pravdou faktů.

Novák je moderní autor a v jeho knihách se fakta mísí s fikcí. Že se stal americkým spisovatelem, je v podstatě štěstí, jelikož angličtina a Amerika vdechly jeho talentu odstup, prostor a epickou košatost, jaká českým románům většinou chybí.

Srdce z betonu

Jeho nový román Děda tvoří protějšek k Milionovému džípu z roku 1992. Ten je příběhem Novákova odchodu do Ameriky, ale hlavně portrétem jeho otce, chorobně závislého, leč okouzlujícího hráče. Otec propadl hazardu v polabském Kolíně padesátých let a otočil kvůli tomu kormidlo života celé rodiny, protože jeho představa západní občanské svobody se vztahovala spíš k pověstem o úspěšných zlatokopech než k všední americké zkušenosti.

Děda je kronikou Novákova dětského vztahu k dědečkovi z matčiny strany, polabskému statkáři, jehož život zdecimovala německá okupace a následně komunisté. Nakonec se mu jedinou bránou ke světlu staly tajemné noční vycházky krajem, který na sebe jedině za tmy bral původní idylickou podobu. Děda…