Úlet perverzního punkera
Mohlo by se zdát, že věnovat na tomto místě prostor filmu Freddyho úlet (2001) je špatným vtipem. Režijní debut kanadského komika Toma Greena je mnohými považován za jeden z nejhorších filmů, který v této dekádě vyprodukovala hollywoodská studia.
Mohlo by se zdát, že věnovat na tomto místě prostor filmu Freddyho úlet (2001) je špatným vtipem. Režijní debut kanadského komika Toma Greena je mnohými považován za jeden z nejhorších filmů, který v této dekádě vyprodukovala hollywoodská studia. Bavič, který se do povědomí amerických diváků dostal svým pořadem na stanici MTV Tom Green Show, získal za svůj film celkem pět nechvalně známých Zlatých malin a jako druhý člověk v historii si ocenění osobně převzal. Film vzbudil takřka výhradně negativní reakce u diváků i u kritiky. Jenže blíže než k běžným komerčním propadákům má tenhle snímek ve skutečnosti k znepokojivé surrealistické performanci a drsné satiře.
Filmoví recenzenti film většinou ocejchovali jako nesourodou sérii nechutných gagů hluboko za hranicemi lidského vkusu. Je pravda, že naprosto otevřeně atakuje mnohá tabu dotýkající se lidské perverze: ukazuje sloní ejakulaci, překousávání pupeční šňůry novorozence nebo navlékání se do kůže jelena sraženého autem. Freddyho úlet proto bývá označován za jakousi žumpu v žánru buranských komedií, který reprezentují filmy typu Blbý a blbější (1994). V Greenově počinu ale není ani špetka sentimentální smířlivosti s hloupostí. Drží se linie velmi černého humoru bez vtipu. Největší záhadou je, jak se Greenovi podařilo přesvědčit producenty, aby snímek v téhle podobě vůbec distribuovali do celonárodní sítě multiplexů.
Tom Green hraje ve filmu Gorda Brodyho, osmadvacetiletého mladíka, který se touží prosadit jako animátor televizních grotesek. Je to regulérní psychopat, jehož osobnostní vývoj ustrnul kdesi ve fázi tříletého dítěte. Hysterická agresivní neřízená střela, která už jen svou přítomností dokáže vykolejit životy lidí, jimž se postaví do cesty. V základu jeho retardovaného chování budou patrně problémy s labilním, nevypočitatelným otcem (Rip Torn). Režisér ale rozhodně nenabádá k soucitu ani s jedním z nich. Jedinou osobou, na kterou je sobecký Freddy ochotný brát trochu ohledy, je nová přítelkyně Betty, krásná blondýna upoutaná na vozík, která se ve volném čase zabývá sestrojováním raketového pohonu ke svému křeslu a kterou nejvíc rajcuje, když ji Gord mlátí holí přes ochrnuté nohy.
Freddyho úlet je film, který z hlavy jen tak nevyženete, pokud ho tedy zhnuseně nevypnete hned po pěti minutách. Hraje si s žánrovými klišé a často je staví na hlavu. Příznačná je scéna, v níž Gord nakonec dostane milionový kontrakt na animovaný seriál o zebřích kentaurech v Americe („bude to takový africko-americký řecký mýtus“) díky tomu, že se v kanceláři popere se svým otcem. Šéf studia mu nabídne smlouvu s tím, že takhle vtipně sehranou scénku při pohovoru ještě neviděl. Spíše než příběhem blbce, který ke štěstí přišel, je film vyprávěním o čirém sociopatovi, jehož naprosto viditelné šílenství je nakonec z nějakého důvodu považováno za kreativní.
Green nemá talent jiného cynického glosátora americké společnosti Todda Solondze (Welcome to the Dollhouse, Štěstí). Na to je jeho snímek příliš roztříštěný a nevyrovnaný. I tak ale Tom Green ukazuje se zuřivým punkovým šklebem – anarchistické vyznění podporuje soundtrack, na němž je škála tříakordových songů od Ramones po Sex Pistols – Americe zdvižený prostředníček.
Freddyho úlet
ČT 1, 15. 12., 01.35
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].