Udržitelný rozvoj pro film

Vlídně usměrňující Wim Wenders, prudká táborová řečnice Jeanne Moreauová,Liv Ullmanová plná laskavosti a tajemství. Předávání cen Evropské filmové akademie bylo minulý víkend nakonec především setkáváním s osobnostmi. S putovní slavností se akademie (EFA) letos vrátila na místo činu: v Berlíně byla před dvaceti lety založena. Výroční večer nebyl jen zprávou o tom, co a koho osmnáct set filmových profesionálů v akademii aktuálně oceňuje. Byla to také možnost vidět zblízka, jakým způsobem dnes cech evropských filmařů lobbuje za upevnění svých pozic. Nikoli za růst, spíš za jistotu přežití.

Evropa je žánr

Leitmotivem setkání EFA je pochopitelně hrdá sounáležitost s identitou „evropského filmu“ – jenže ta slova jsou dnes vláčena za účelem všeho druhu. Až si člověk trochu oddechl, když do korektního a alibistického tématu rýpl herec Jan Josef Liefers:„Dokud budeme mít ve společné angličtině rozdílné akcenty, nemusíme se bát o svou evropskou identitu!“

Brazilský režisér Walter Salles (autor Motocyklových deníků) ve svém pozdravu dobře vystihl, že „evropský film“ není vymezený zeměpisně: „To od vás jsme se učili mnohosti a rozmanitosti stylů ve filmu!“ Jeho narážka připomněla, že autorský film dnes hledá způsoby přežití…