Současník budoucnosti

Před 150 lety se narodil anglický spisovatel polského původu Joseph Conrad. Jeho dílo by nám mělo být blízké, neboť odráží otřesnou zkušenost s východní despocií i západním kořistnictvím, které vyústily ve světovou válku a bolševickou revoluci. Svobodu našel na moři, procestoval půlku světa a v belgickém Kongu prožil reálné peklo, na rozdíl od dekadentů fin de siécle, kteří si ho vymýšleli nebo sugerovali. Tři jeho romány lze považovat za umělecky přesvědčivá a znepokojivá tušení katastrof 20. století.

Dodnes se vedou spory o záhadného Kurtze, fiktivní postavu ze slavné novely Srdce temnoty (1899). Dobrodruh, novinář, táborový řečník a muž mnoha dalších talentů odešel do Konga za obchodem a také civilizovat černochy. Jeho vědecky osvětová činnost se zvrhne v „nepopsatelné rituály“ a končí výzvou: „Vyhlaďte všechna ta zvířata!“ Ze sugestivních náznaků a charakteristik povstává obraz diktátora, jaký se světu brzy představí v nelidských režimech. Do sporů o dílo – ve výslovném nesouhlasu ke Coppolově adaptaci ve filmu Apocalypse Now (1979), která smysl knihy dokonale překroutila – také vstoupil Josef Škvorecký přesvědčivým vysvětlením, že Conrad do díla zašifroval příchod obou totalit: nacisticko-rasistické i komunistické.

V románech Tajný agent (1907) a Očima Západu (1911) Conrad zkoumá mentalitu moderních revolucionářů a teroristů. Rozvíjí psychologii lidí posedlých abstraktními ideály o spravedlivé společnosti, studuje pohnutky strůjců absolutního násilí a důsledky jejich radikálních činů pro životy těch druhých. Pátrá po nemocech duše moderního člověka s umanutostí hodnou Dostojevského. Obě díla u nás naposledy vyšla ve 30. letech, první republika dokázala ocenit jejich aktuálně varovný význam. Nové vydání dlužíme především sami sobě.

Conrad domyslel a ztvárnil, co viděl nezadržitelně přicházet. Očití svědci a historici to později tisíckrát popíší v obrysech prožitých hrůz a ověřené reality. Budoucnost je skrytě obsažená v současnosti – a jen zjitřená, svým způsobem posedlá mysl rozeznává v záplavě aktuálních banalit hrůzy nadcházející doby. Dnešní katastrofické filmy nás zahlcují temnými vizemi a vnucují nám konkrétní podoby ohrožení a zániku Západu. Conradovy romány nezobrazují katastrofu, spíše nahlížejí do neklidného lidského nitra a luští dobové existenciální kódy. A ve prospěch umělecké hodnoty zřejmě neobsahují vše, co autor v nitru člověka spatřil.

Autor je historik.