Pod kůží bulvární pirani

Ještě na zářijových klauzurách dostala Viera Čákanyová (1980) za svůj snímek Piraňa od pedagogů co proto. Před pár týdny ji ale už porota Famufestu udělila cenu za nejlepší famácký film uplynulého roku. Studentka druhého ročníku katedry dokumentu si totiž po studené sprše dala týden pauzu a za měsíc sestříhala hodinový tvar do sevřené dvacetiminutovky. Vytvořila tak syrovou výpověď o životě třiatřicetileté ženy, která se ve slovenských bulvárních plátcích pod příznačným pseudonymem Piraňa specializuje na dryáčnické reportáže o vraždách, sebevraždách, týrání či domácím násilí.

„Z ceny mám radost, ale je pro mne spíše absurdním závazkem do budoucna,“ říká autorka, která rozhodně netrpí zarputilou ambiciózností. K filmu zběhla ze studia práv. Přijímačky na scenáristiku na VŠMU v Bratislavě dělala bez vědomí rodičů, kteří ji už možná viděli na soudu nebo v advokátní kanceláři. „Aspoň moje sestra ekonomka se povedla,“ říká s nadsázkou o své volbě finančně nejisté kariéry. Také na FAMU se dostala napoprvé a tvrdí, že kdyby neuspěla, další přihlášku by si za rok už nepodávala.

„Lidé v Praze jsou možná příliš zvyklí na finanční a technické zázemí,“ srovnává svou zkušenost ze dvou filmových škol autorka, která krátké projekty na bratislavské škole opatřovala hlavičkou fiktivní společnosti Zero Budget Films…