Můj otec byl vrah
Přebal knihy rakouského spisovatele Martina Pollacka Mrtvý v bunkru tvoří fotokoláž. V horní části stojí v alpském sněhu skupinka rozesmátých mladých lidí oddávajících se koulované.
Přebal knihy rakouského spisovatele Martina PollackaMrtvý v bunkru tvoří fotokoláž. V horní části stojí v alpském sněhu skupinka rozesmátých mladých lidí oddávajících se koulované. Podle oblečení jde o záběr někdy ze 30. let minulého století. A pod ním se jako dantovská brána do pekel šklebí temná vertikální díra v betonu, lemovaná zbytky ostnatého drátu.
Na první pohled naprosto odlišné fotografie spojuje nejen symbolika rubu a líce života, ale i osud jednoho z rozdováděných mladíků. Důstojníka SS a válečného zločince dr. Gerharda Basta, jehož mrtvola byla nalezena ve zvěčněném bunkru v roce 1947 spolu s deníkem a vloženým pramínkem vlásků malého chlapce. Patřily právě Pollackovi.
Mikrolaboratoř nesnášenlivosti
Pollackova strhující pouť za pravdou o neznámém otci se čte jedním dechem. Forma totiž připomíná napínavý kriminální román, v němž vypovídají archivy, korespondence, místa působení hlavní postavy, příbuzní i spolupracovníci. Narativní lehkost je jedna věc, ovšem jednoduchý syžet to určitě nebyl, což dokládají spisovatelova úvodní slova: „Toto pátrání jsem léta oddaloval, snad z nějakého bezděčného pocitu strachu, že během hledání stop bych mohl narazit na věci, které by ještě předčily má beztak již zlá očekávání. Od začátku jsem si však byl naprosto jist tím, že jeho násilná smrt byla uzavřením života, v němž násilí sehrálo…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu