Ztracenci a vojáci v Rotterdamu

„V Česku je puč! Jsou tam rebelové a hrozí občanská válka!“ – těmito slovy varuje před návštěvou České republiky pracovník cestovní kanceláře hrdinu malajsijského filmu Než se zase zamilujeme. Natočil ho minimalistický režisér James Lee, proslulý snímkem Má nádherná pračka, v němž smutný, opuštěný muž zírá půlku filmu do rotujícího bubnu pračky. Také hrdina Leeovy novinky je zasmušilý, má problémy v práci, a navíc mu zmizela manželka. Zaměstnavatel proto nesoustředěnému Changovi nařídí, aby si vzal dovolenou. Chang chce jet do Prahy, města svých snů. Jenže jsou v ní rebelové. A tak nejede nikam. Je jedním z desítek filmových ztracenců, kteří nevědí, kam se vrtnout.

Podivní hrdinové jsou v asijské kinematografii na vzestupu. V jiném – a velmi dobrém – malajsijském filmu Láska dobývá vše přijede mladičká Ah Ping do hlavního města Kuala Lumpur, aby tu pomáhala tetě v pouličním baru. Spíš se ale poflakuje po městě. Všimne si jí John, šíbr, který se pohybuje na trhu s textilem. Dívku pronásleduje, a pak jí věcným tónem vyzná lásku. Dívka mu věří. Jednou potkají Johnova přítele, pasáka. John dívce vypráví, že si onen pasák našel sotva plnoletou partnerku, pak zmizel a dívka jej musela vykoupit vlastním tělem, aby ho „zachránila“. Za několik dní se ztratí i John.

Snímek Láska dobývá vše dostal Zlatého tygra, hlavní cenu filmového festivalu v Rotterdamu, jehož šestatřicátý ročník skončil v neděli. V podstatě šlo o variaci na malý laciný digitální videofilm, natočený z ruky na ulici.

Těch se letos v Rotterdamu urodilo opravdu hodně. V jednom z takových dvouminutových filmů sledujeme filipínskou herečku, jak jde podél plotu vojenské zóny Suezského průplavu. Film natočil Filipínec Khavn De La Cruz, prorok nových digitálních technologií a loňský host jihlavského festivalu dokumentárních snímků. Celá Asie je dnes krátkých digitálních filmů plná a začínají je připomínat i ty celovečerní. Někteří filmaři tomu říkají zkoumání hranic žánru. Zatím to vypadá, že tímto zkoumáním brzy dojde k jakési dekompozici příběhu i obrazu, že se filmy stanou jen sledem akcí, světel a stínů.

Druhým dominantním jevem na rotterdamském festivalu byla přítomnost angažovaných snímků, jejichž autoři jsou fascinováni politikou a dramatickými světovými událostmi: válkou v Iráku, konfliktem na Blízkém východě, hladem v Africe. Britský snímek Marka Mundena Kainovo znamení vypráví na základě podrobných výpovědí britských vojáků po návratu z Iráku třeba o tom, jaké je to chodit po ulici, kde každá pohozená plechovka může být bomba. Ve filmu pak skupina vystresovaných mladičkých vojáků chytí dva irácké překupníky a mučí je v šerém sklepení. Hned po světové premiéře v Rotterdamu získal snímek nově založenou cenu pro film, ve kterém o něco jde (Movie That Matters Award).

Autor je filmový publicista.