Zachraňoval Francouze, aby pomáhali

Abbé Pierre byl považován za svědomí společnosti. Nezajímala ho levice ani pravice. Zajímali ho nuzáci.

Po dlouhá léta byl zdaleka nejpopulárnějším Francouzem. Politici a intelektuálové mu na žebříčku sahali sotva po paty, herci a zpěváci po pás. Teprve sportovci jako Yanick Noah či Zinedine Zidane ho zastínili, ale to až v době, kdy z vlastního rozhodnutí na těchto seznamech už figurovat nechtěl. Jmenoval se Henri Groues, což většina jeho spoluobčanů nevěděla. Sotva však média oznámila, že v pondělí 22. ledna ve věku 94 let zemřel abbé Pierre, zasáhla celou Francii vlna smutku.

Zima 1954

Do povědomí veřejnosti se zapsal v létě 1949 na člena Národního shromáždění neobvyklým činem. Na dveře jeho domku na pařížském předměstí zabuší bývalý trestanec a galejník, soused Georges, jenž kvůli životní mizerii chce spáchat sebevraždu. „Nemohu ti dát nic, poněvadž už nemůžeš o nic přijít, toužíš-li po smrti. Naopak tvoje pomoc by mohla zachránit další podobně zoufalé lidi,“ odpoví mu po vyslechnutí příběhu. Z Georgese se tak stává jeho společník, když pár měsíců nato Groues zakládá a svým poslaneckým platem zajišťuje chod prvního útulku pojmenovaného Emauzy – podle evangelia sv. Lukáše.

Dnes jich existuje po celém světě na 350, z toho 110 ve Francii. Přijímají bývalé vězně, alkoholiky, žebráky, prostitutky, bezdomovce a dlouhodobě nezaměstnané…