Tři oříšky pro politiky

Je to zajímavé společenství – všichni tři zažívají svým způsobem osobní tragédie, které se nás ale, ať už chceme nebo nechceme, dotýkají. Příběhy Heleny Třeštíkové, Jiřího Čunka a Vladimíra Mlynáře jsou totiž dalšími kamínky do zdejší skládačky, které se říká politická kultura. Z tohoto důvodu je dobře, že se to odehrálo v jednom týdnu a dá se srovnávat.

Kletba čistých duší

Je to vlastně taková záhada: tři čtvrtiny lidí považují politiku za naprosto zkorumpovanou, a tudíž i nebezpečnou. Přesto se do ní stále vrhají noví a noví nadšenci, kteří tu dříve, tu později odpadávají se zděšeným výrazem, že v té špíně nemohou být. A pak ještě vyšlou rozechvělou zprávu spoluobčanům, že se dotkli zla.

Svět politiky, a to zejména v postkomunistických zemích, je skutečně mnohdy nehezký, přihroublý a nefér. To je ale danost, která se dá změnit jedině letitou prací a praxí.

Helena Třeštíková mohla tuto kletbu čistých duší s malou trpělivostí prorazit. Když se postavila před novináře a nervózně oznámila, že je proti jejímu svědomí přijímat za náměstka člověka, kterému nevěří, mohl se nad její patetičností někdo ušklíbnout, ale byl to správný postup. Nejlepší obranou je útok. Oním náměstkem měl být František Formánek, který je znám coby lobbista napojený na sociální demokracii, v této době přeskakující na ODS.

Stalo se ale něco mimořádného, neboť silná slova ministryně kultury zapůsobila. Premiér Mirek Topolánek v televizi oznámil, že „po…