Oscaři, glóby, palmy i medvědi

Filmové ceny mohou zvrátit životy svých tvůrců, anebo je jen nakrátko oslnit.

„Děkuji štábu, manželce, přátelům,“ recituje zpravidla laureát, když přejímá filmovou cenu v záři blesků. Pak se srolují koberce, světla na pódiu v Cannes, Los Angeles, Lucerně či Berlíně zhasnou a film začíná novou kariéru. Někdo rozhodl, že je nejlepší. Ve své zemi, na festivalu, na světě. Ale co vlastně cena znamená pro diváka, pro autora, pro film samotný?

Být divácky přístupný

Za sebou máme Zlaté glóby, minulý týden byly oznámené oscarové nominace, před námi je Berlín. Oscar má přes veškerou kritiku široký společenský smysl: na oceněných filmech se asi žádný divák na světě nenudí, Oscar dokáže změnit laureátovu budoucnost, zajistit mu na léta práci nebo znovu nastartovat mrtvou kariéru. Uděluje ho akademie složená z nejúspěšnějších amerických profesionálů, a přestože v pozadí stojí armády lobbistů, zůstává Oscar nejdůvěryhodnější cenou světa. Asi proto, že představuje esenci vkusu lidí, kteří mají největší vliv na programy kin po celém světě, nejsou omezení a filmu do hloubky rozumí.

Problém někdy nastane, pokud jde o sošku za neanglicky mluvený film: oscarový snímek musí být vždycky především jasný a divácky přístupný, proto vysílat do Hollywoodu exkluzivní Švankmajerovy Šílené nemohlo letos přinést úspěch. Přitom všechny letošní nominace patří k tomu nejlepšímu, co ve světě vzniklo: o zahraničního Oscara bojují mexický…