Ministerstvo nášlapných min

Správci české kultury obhlížejí krajinu po bitvě a hledají poučení z vládnutí kumštýřů.

Hoří, mělo by se začít hasit, ale siréna pořád nikde. Tak by se dala charakterizovat situace na ministerstvu kultury. V jeho čele se od začátku devadesátých let vystřídalo jedenáct ministrů, za posledního půl roku dokonce hned čtyři: Jandák, Štěpánek, Třeštíková a Jehlička. Výsledkem jejich vlády se zatím zdá být jen úpadek úřadu a obrovská kupa restů.

Za úřadování divadelního režiséra Pavla Dostála se zdálo, že jediným problémem ministerstva kultury je nedostatek peněz. Ostatní potíže dokázal ministr úspěšně tlumit svým šarmem. Jako úřad plný průšvihů se začalo ministerstvo jevit s příchodem herce Vítězslava Jandáka. Ten začal rozsáhlé personální změny a rozdával trestní oznámení na všechny strany. Není divu, že Jandákův následník, další herec Martin Štěpánek už popisuje své čtyři měsíce ve funkci jako „procházku minovým polem“. Helena Třeštíková tajuplným odstoupením temnou auru ministerstva jenom posílila, takže současný ministr Václav Jehlička říká už předem, že je zvědav, „kde je na něj nastražená jaká past“.

Husté atmosféře odpovídají i nevalné aktivity úřadu. Příklad za všechny: Přímo zázraky se čekají od peněz z EU, které by měly přijít na konkrétní projekty. Ministerstvo kultury se má ucházet v letech 2007–2013 o zhruba sedm miliard korun (přibližně celý roční rozpočet). Když ovšem přijdete do kanceláře Aleše…