Hledání Orwellova odkazu

Nedávno se v českých knihkupectvích objevil překlad obsáhlé biografie George Orwell od Gordona Bowkera. Britský publicista a spisovatel v ní na pěti stech stranách vyčerpávajícím způsobem mapuje životní pouť světově proslulého autora. Shodou okolností nyní ve Francii vyšel daleko kratší, ale brilantní esej belgického kunsthistorika a sinologa Simona Leyse s názvem Orwell ou l´horreur de la politique (Orwell aneb Hrůza z politiky).

Jde v ní vlastně o jedinou otázku: proč ve škole poměrně průměrný, nedostudovaný, zpočátku svízelně píšící novinář a spisovatel dokonale rozpoznal – na rozdíl od tolika západních intelektuálů – příčiny i podstatu totalitního systému, aniž by do nacistického Německa či Sovětského svazu vůbec někdy zavítal? Mimoto se Simon Leys zamýšlí nad tím, zda je pro nás Orwellův odkaz stále aktuální, když už obě totalitní monstra zmizela v temnotách dějin.

Izolace v internátu

Při dešifrování Orwellovy (1903–1950) záhady vychází Leys ze tří základních fenoménů, jež determinovaly jeho život: nešťastný původ, originální literární vlohy a zážitky z občanské války ve Španělsku.

Eric Blair alias Orwell pocházel z horní vrstvy střední třídy, leč finanční prostředky odpovídající tomuto postavení rodina fatálně nevlastnila. „Největší krutostí vnucenou dítěti je umístění ve škole, kde jsou ostatní spolužáci zjevně bohatší. Pocitu méněcennosti a zároveň nadřazenosti druhých tak nelze uniknout,“ vzpomínal na tuto životní fázi. Proměnila se mu v osobní frustraci, kterou léčil převleky za nejbídnější dělníky a sestupy do nejnižších sfér londýnské i pařížské společnosti. Avšak ani tam neobjevil „vzájemnou humánní solidaritu“, ale jiný způsob lidské klasifikace, na základě hrubé síly.

I proto se jeho životní vírou stala vize socialismu, což dle Leyse v Orwellových publikacích a článcích paradoxně dodnes nerozpoznali levicoví francouzští intelektuálové, vnímající autora Farmy zvířat jako jakýsi konzervativní relikt studené války. Orwellův duchovní vývoj pak dovršila práce na knize The Road to Wigan Pier o otřesných existenciálních podmínkách dělnických rodin na průmyslovém severu Anglie. Orwell přitom marxismus zavrhoval a „profesionálními“ socialisty pohrdal. Základními hodnotami mu byly spravedlnost a svoboda, kterou dle jeho názoru „straničtí doktrináři a progresisti pohřbili pod horou žvástů“.

Pro vývoj budoucího politického spisovatele, jak se tituloval, byly velmi důležité i dojmy z až despotických podmínek v internátě, jež ho později inspirovaly k myšlence Velkého bratra. Leys to dokládá výňatkem z dopisu literátova přítele Toska Fyvela: „Orwell mně několikrát říkal, že jedině školnímu internátu nepřizpůsobené dítě může ve svobodné Anglii zakusit ekvivalentní prožitek izolace, kterou zažívá jedinec vzdorující totalitní společnosti.“

Zpočátku takový neohrabaný

Zásadní roli v Leysově analýze hraje samotný způsob Orwellova psaní. Začínal těžce a neohrabaně, postupně se však dopracoval ke krystalicky čistě srozumitelnému projevu, v němž sdělovaný obsah – na rozdíl od mnoha píšících intelektuálů – stvrzují autorovy životní postoje. Už dávno před Trumanem Capotem a Normanem Mailerem proměnil žurnalismus v umění: s pomocí obrovské empatie a představivosti vytvářel z nashromážděných vlastních životních zkušeností a fragmentů svědectví druhých nesmírně sugestivní obraz totalitní reality. Záměrně přeháněl a tím se přesně trefil do černého.

Posledním motivem, který v Leysově knize dotváří Orwellovu lidskou i spisovatelskou integritu, jsou jeho zážitky ze Španělska. Provádění fašistické i republikánské politiky v praxi, účelové vraždění, ideologická manipulace stalinistů, ale i následné potíže s publikováním svědectví v Anglii, kde Orwell narážel na nezájem vydavatelů, politiků i intelektuálů, ovlivňovaných agenty Kominterny.

Jak si hořce postěžoval Arthuru Koestlerovi: „Historie se zastavila v roce 1936, konfrontovaná s totalitní lží.“ Někdejší politický spisovatel bude proto až do konce života politiku nenávidět. Ovšem nezaměnitelně orwellovsky: „Jistou prioritu politice musíme přiznat, ale jen z toho důvodu, aby byly lépe chráněny nepolitické hodnoty.“

Může to přijít kdykoli

A jaký je odkaz George Orwella současné, případně budoucí Evropě a vůbec celému světu? Po vydání svého klíčového románu 1984 prohlásil: „Nemyslím si, že mnou popsaná společnost nezbytně vznikne, ale věřím, že může nastat kdykoli. Totalita totiž nepřichází z vnějšku, někde z neznáma, ale je přímo v nás. Kdo nikdy nepoznal chuť něco nebo někoho ovládat? Stačí jen hrstka organizovaných a ke všemu odhodlaných darebáků, jimž zbytek společnosti skočí na lep, neboť blížící se nebezpečí nevidí, poněvadž si ho ani nedokáže představit.“

Nedávným pádem fašismu a komunismu tedy tohle orwellovské riziko zdaleka nezmizelo. Technokracie, islamismus, ale třeba i konzumní společnost za každou cenu mohou jednou opět nabrat podobu totální dominance člověka nad člověkem.