Češi v Davosu

Když při jednom z prvních koaličních jednání o nynější vládě zmínili Bursíkovi zelení poprvé téma boje proti globálnímu oteplování, budoucí ministr průmyslu Martin Říman v rozčilení odešel z místnosti. Poslouchat takové bludy, či je dokonce mít v programovém prohlášení vlády bylo ještě nedávno pro politika ODS těžko představitelné.

Teď je globální oteplování a snaha omezit vliv člověka na něj jedním z hlavních témat ekonomického fóra v Davosu (a také internet nebo světová chudoba) a čeští politici u toho nejsou. Proč by také měli být? Ještě nedávno měli premiéra, který říkal, že počítač je přece od slova počítat, a kdo to nechápe, je debil. Teď mají prezidenta, který považuje nevládní organizace – motor boje proti chudobě – za škůdce demokracie a podle něhož jsou vědecké hypotézy o vlivu lidí na globální změnu klimatu – dnes už plnohodnotná agenda světových lídrů – „nejhorším omylem lidstva“.

Od konce kuponové privatizace a odchodu Havla už Česko zkrátka nepatří mezi místa, odkud se čeká nějaká inspirace. Máme staromódní socialisty držící se zuby nehty starých klišé, jako že školné na vysokých školách brání chudým studovat, že platit u lékaře je nelidské nebo že byt je zvláštní druh nárokového zboží, jehož cena se musí regulovat. Vedle toho máme směšně zaťatou pravici, která radši obhajuje pohodlí lobbistů, než by řešila vážné, vědou podložené výzvy. Spor kolem globálního oteplování je dnes nejkřiklavějším příkladem.

…