Učitelé křičí SOS

Kdyby mi nabídli pětadvacet tisíc, šel bych zpátky hned.I když by se ho to vlastně už dneska nemuselo vůbec týkat, tohle úterý tam novopečený zaměstnanec Českých aerolinií Jan Pavelka bude. „Pořád se cítím být tělem i duší učitel,“ říká osmadvacetiletý Pavelka. „Svojí přítomností na demonstraci chci podpořit kolegy a jejich požadavky.“ Celorepubliková stávka zdejších dvě stě patnácti tisíc pedagogů základních a středních škol vzbuzuje velké emoce. Odbory ji vyhlásily na začátek tohoto týdne jako poslední možnost, jak dát vládě na srozuměnou, že trpělivost zdejších pedagogů s nízkými platy a se škrtáním peněz na modernizaci škol má své meze. Příběh dnes již bývalého učitele Pavelky ukazuje, co takový vládní přístup může v praxi způsobit.

Vzhůru do Teska

Už na střední škole to pana Pavelku táhlo k dětem. O prázdninách jezdil jako instruktor na letní tábory a někde tam v něm začalo zrát rozhodnutí, že chce být učitelem. Po gymnáziu se proto přihlásil na přírodovědeckou fakultu se specializací na učitelství (obor matematika a informatika) a po čtyřech letech ji s dobrými výsledky vystudoval.

Učitelem se stal před čtyřmi lety, doslova v přelomovou dobu. Ministerstvo školství mělo totiž právě na papíře připravenou revoluci ve způsobu výuky na základních školách a chystalo se ji otestovat…