Pro lidstvo, pro vlast

Kouzlem nechtěného se má dlouho plánovaná návštěva v berlínském Ústavu Fritze Habera uskutečnila jen několik dní po letošním vyhlášení Nobelových cen. Cenu za chemii přitom získal bývalý ředitel tohoto ústavu Gerhard Ertl. Mohl jsem tak se svými berlínskými kolegy prožít euforii, kterou udělení ceny provázelo. A také pocítit, jak se slavný ústav definitivně vymanil ze stínů minulosti.

Ústav císaře Viléma pro fyzikální chemii a elektrochemii otevřel v luxusní berlínské čtvrti Dahlem v roce 1912 sám říšský panovník. Jeho prvním ředitelem se stal Fritz Haber, který několik let předtím vyvinul metodu, jak s pomocí katalyzátoru syntetizovat amoniak. Za tuto syntézu, která otevřela cestu výrobě umělých hnojiv a způsobila tak revoluci v zemědělství, dostal v roce 1918 Nobelovu cenu.

Fritz Haber ale málem nemohl do Švédska na předání ceny odjet, neboť se po první světové válce krátce ocitl na seznamu hledaných válečných zločinců a musel se ukrývat ve Švýcarsku. Prokletím se mu stalo jeho krédo „V míru pro lidstvo, za války pro vlast“, v rámci něhož vedl německý výzkum chemických zbraní. V roce 1915 se přímo účastnil jejich nasazení na frontě u belgického města Yprés, po kterém na bojišti zůstaly tisíce mrtvých. Za tento „úspěch“ jej císař povýšil; Haberova žena Klára, která jako chemik přesně věděla, čím se manžel zabývá, však několik dní poté spáchala sebevraždu.

Ironií osudu byl věrný Němec Fritz Haber kvůli svému židovskému původu postižen v roce 1933, po převzetí moci nacisty, čistkou z rasových důvodů. Z ústavu tehdy musela odejít řada skvělých chemiků; Haber sám rezignoval na pozici ředitele a o rok později zemřel v exilu. Úpadek ústavu pak dovršila druhá světová válka. Po ní kdysi slavná instituce, nově přejmenovaná na Ústav Fritze Habera, vstala z popela pod vedením Maxe von Laue, dalšího nositele Nobelovy ceny a jediného člena Pruské akademie věd, který se před nacisty odvážil otevřeně zastat Alberta Einsteina.

Letošní Nobelova cena byla Gerhardu Ertlovi udělena mimo jiné za vysvětlení mechanismu Haberovy syntézy amoniaku. Kruh se tak uzavírá a berlínský ústav v současnosti navazuje na nejlepší část své tradice, vyjádřenou v první polovině kréda jeho zakladatele.

Autor je chemik.

Příští týden píše Jiří Suk