Pecinův boj

Vybrat si nudnější zábavu než sledování akcí českého Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže je docela těžké. Cesta změtí zpráv, kdo jakou dostal pokutu, kam se odvolal, proč ji nechce platit a jak to nakonec dopadlo, vyžaduje sloní trpělivost. Výsledky týmu úředníků, který dohlíží na nejmocnější hráče ekonomiky, se ale týkají doslova každého z nás a sledovat tajné schůzky velkých firem může být navíc docela napínavé. A i když současný šéf antimonopolního úřadu nevypadá na velkého střelce, příklad kolegů z Evropy přináší do jeho týmu zajímavé novoty.

Nejvíc v historii

Když prezident před dvěma lety jmenoval na návrh sociálnědemokratické vlády do čela antimonopolního úřadu člena ČSSD Martina Pecinu, vyvolalo to mírně řečeno rozpaky. Bývalý náměstek ministra průmyslu a obchodu se vždy vymezoval jako zastánce velkých firem. Proslul zejména obhajobou spojení české elektroenergetiky do jednoho celku – tzv. superČEZ (v dozorčí radě této firmy seděl za stát a ČEZ mu platil kapitálové pojištění). Není právník ani ekonom a do funkce ho přivedla pouze politická dohoda ČSSD a ODS. Pro boj s tvrdými hráči velkého byznysu, v němž jsou běžné tajné dohody na úkor spotřebitelů i lukrativní zakázky postavené na politických konexích, to nebyla ideální kvalifikace. Po dvou letech je ale nutno přiznat, že tak hrozné to s Pecinou zase není.

Letos bojovníci proti monopolu vzbudili pozornost nejvyšší pokutou v historii úřadu. O téměř miliardu korun se má podělit devět mezinárodních strojírenských holdingů, mezi nimi třeba Siemens, Toshiba či Hitachi. Dostaly ji za nejzávažnější porušení pravidel hospodářské soutěže – kartelovou dohodu o cenách. Strojírenské giganty, které vstupovaly v mnoha zemích světa do tendrů o výbavu zařízení na rozvod elektřiny, mezi sebou dlouhých šestnáct let vůbec nesoutěžily. Pouze se tajně domlouvaly, kdo nabídne jakou cenu, aby konkrétní soutěž vyhrála předem vybraná firma. Chtělo by se volat bravo. Není to vyloučené, ale mělo by se volat potichu. Případ totiž odhalila Evropská komise. A protože se ukázalo, že kartel se týkal i České republiky, musel trestat i český antimonopolní úřad. A navíc: evropská komisařka pro hospodářskou soutěž Neelie Kroesová měla prostě štěstí. Přišel za ní „udavač“. Pro švýcarskou firmu ABBA přestával být kartel výhodný, a tak z něj chtěla lacino vyklouznout.

Pokud se nenajde podnik jako ABBA, bývá boj s mocnými firmami marný. Podezření, že devět velkých strojírenských společností získává po celém světě (vyjma Kanady a USA) zakázky na dodávky speciálních přepínačů pro elektrické rozvodny nekalým způsobem, měla Evropská komise léta, ale vyšetřování nikam nevedlo. Až přišla ABBA a za slib beztrestnosti dodala důkazy. Evropská komise spiknutí letos ocenila pokutou přes jedenadvacet miliard korun. Je to dost: každá firma by měla zpětně přijít za každý rok v kartelu o třetinu peněz, které vydělala na úplně všech obchodech v zemi, kde podváděla.

Česko světový kartel strojařů zasáhl v letech 2001–2004 a společný postup se týkal zakázek za 700 milionů korun: třeba při soutěžích na rozvodnu v Mikulově, Kunovicích a Kaplicích nebo při elektrifikaci železniční tratě Kadaň–Karlovy Vary. Zdejší antimonopolní úřad potrestal strojaře podle stejného metru jako Evropa.

Inspirace je jasná, ale její použití není úplně automatické. Možnost prominutí trestu oplátkou za udání existuje v Česku už šest let. Naplno ji ale začal uplatňovat až Martin Pecina. Jak to chodilo v době, kdy antimonopolnímu úřadu šéfoval lidovec Josef Bednář, dobře shrnuje jeho zásah proti bankám. V polovině května 2005 obsadili Bednářovi inspektoři ústředí tří největších českých bank – ČSOB, České spořitelny a Komerční banky. Zabavili dokumenty, elektronickou korespondenci, počítačové soubory. Šťáru, která do té doby neměla v Česku obdobu, vyvolalo podezření, že se peněžní ústavy spikly proti klientům a domluvily se na výši bankovních poplatků. Akce byla efektní, ale kartel se nepodařilo dokázat a Pecina, který do úřadu nastoupil po Bednářovi, musel hrozbu mnohamilionové pokuty odvolat.

A na rozdíl do Bednáře se vydal cestou dohod. Před pokutou se snaží hříšníky přemlouvat, aby se svými odhalenými fintami přestali. Není to Pecinův vynález, prevenci jednoznačně preferuje evropské protimonopolní právo. Zároveň však musel český antimonopolní úřad přitvrdit. Brusel totiž tlačí národní úřady, aby povzbuzovaly „udavače“, a i když Pecina říká, že v tom je „morální problém“, snaží se Bruselu vyhovět.

Pro podniky, které chtějí kartel prozradit, úřad zřídil pořadník, aby bylo jasné, kdo se přihlásil první, a tudíž ho mine trest. Samozřejmě v případě, že dodá patřičné důkazy. „Na základě dobrovolného přiznání už některé kartely vyšetřujeme, ale není jich závratné množství. Většinou souvisejí s příchodem nového majitele, který si ve firmě nechá udělat audit a tak vlastně kartelovou dohodu odhalí,“ vysvětluje Pecina. Konkrétní jména firem před ukončením vyšetřování uvádět nechce.

Co to znamená? Ekonomové nedávají při hodnocení Pecinova období najevo žádné emoce. Liberálům, jak známo, vadí samotná existence úřadu. A ctitelé regulace „velkých zvířat“ jen opakují, co bylo řečeno výše: Pecina se prostě dnes chová „stejně jako obdobné instituce v Unii“.

Od soudu k soudu

Jistý prostor pro potíže tu ale je. Na webových stránkách antimonopolního úřadu si od poloviny letošního roku může každý podnik přečíst, jakým způsobem úředníci vypočítávají pokuty. Někomu vadí, že si tak firmy mohou lehce spočítat, jestli se jim vyplatí obcházet zákony. Zajímavější je fakt, že původně udělené pokuty se často smrsknou na minimum. Pro představu může dobře posloužit příklad plynárenského gigantu RWE Transgas. Úřad mu v srpnu 2006 vyměřil pokutu 370 milionů korun, protože zneužíval dominantní postavení a dvěma odběratelům – Pražské a Jihočeské plynárenské – diktoval nevýhodnější smlouvy než vlastním distributorským firmám.

Konkurenční prostředí firma RWE navíc podle úřadu omezuje i tím, že svým distribučním společnostem zakazuje dodávat plyn na jiné území, než jim určila. Transgas po udělení trestu částečně ustoupil a změnil smlouvy s Pražskou a Jihočeskou plynárenskou. Úřad proto původní sankci snížil na 240 milionů korun. RWE ale odmítla zaplatit, obrátila se na soud a ten verdikt antimonopolního úřadu zrušil kvůli formálním chybám. Pecina se ale nevzdal a poslal stížnost na Nejvyšší správní soud. Ten rozhodne, jestli bude RWE platit, ale na výsledek se stále čeká.

Právě proto má podle Peciny smysl se s firmami zkoušet spíš domluvit. Průtahy totiž znamenají spoustu problémů. V roce 1998 třeba úřad uložil pokutu monopolní Sazce, která podle stížnosti poškozovala prodejce stíracích losů, společnost Terno. Sazka se zkušeně odvolávala, a než se celá věc vyřešila, Terno zkrachovalo. Příklady vždy kulhají, ale uveďme jeden opačný model z konce loňského roku. Dominantní ČEZ tehdy přistoupil na dohodu a předělal smlouvy s firmou Sokolovská uhelná. Ta si stěžovala, že ČEZ jí platí za dodávky uhlí méně než Mostecké uhelné a Severočeským dolům, které vlastní.

ČEZ po domluvě slíbil, že smlouvy opraví, a s nejmenším dodavatelem uhlí se dohodl i na náhradě škody. Podle šéfa Sokolovské uhelné Františka Štěpánka firma dostala zpátky podstatnou část ze zhruba dvacetimilionové ztráty, která jí vznikla na základě horší ceny. A kupní smlouvy jsou teď v pořádku.

Pecinovi dávají za pravdu také experti na soutěžní právo. I podle nich je prevence (odborný termín je soutěžní advokacie) efektivnější než tučné pokuty a razie. Ostatně, stejnou zásadu razí i Brusel. Přestože protimonopolní pravidla vznikají v Unii a pro „vlastní politiku“ má Pecina jen malý prostor, po zhruba dvouletém účinkování se nedá popřít, že na rozdíl od svého předchůdce míří tam, kam je schopen dostřelit. Ať už se jedná o firmy nebo radnice a ministerstva, které si příliš nelámou hlavu se zadáváním veřejných zakázek. Jen namátkou: Zlín má zaplatit tři miliony korun za třináct případů pochybně zadaných soutěží, půlmilionem ocenil úřad losování v tendru o miliardovou zakázku na stavbu sportovní haly v Karlových Varech (nekonečné lovení předem vybraného lístku z osudí dostalo karlovarskou radnici až na server YouTube.com).

A co určitě také není zanedbatelné, s úřadem lze víceméně normálně komunikovat. Teprve Pecina totiž zprovoznil všem svým lidem telefony a e-maily a dovolil jim přijímat návštěvy.