Odvaha se topí v dotacích

Politici pod tlakem lobby rychle opouštějí program. Politici přicházejí a odcházejí, v Česku dokonce závratnou rychlostí. To samo o sobě ještě nemusí vyvolat chaos, pokud se ve stranách nemění stejně rychle i principy. Zdá se, že ty ale odcházejí podobně často. Posledním příkladem je ohlašovaná změna vládního postoje k evropským dotacím do zemědělství. A i když v zemědělství pracuje jen 120 tisíc Čechů, je to problém, který se dotýká každého.

Vždyť je to výhodné

Snad nejčastěji zmiňovaným souslovím je v ODS volný trh (tedy po sousloví sarajevský atentát) a stejně často zaznívají varování proti svazujícím dotacím všeho druhu. Před i po volbách ODS slibovala bojovat proti bariérám volnému obchodu. Proto byla strana Mirka Topolánka spokojena, že našla v lidovcích a zelených spojence ve snaze omezit evropské dotace do zemědělství – polykají 40% unijního rozpočtu a jsou nefér.

Ve vládním prohlášení se píše, že kabinet bude „podporovat nezbytné reformní kroky, a to i v souvislosti se subvenční politikou“ v zemědělství. Místopředseda vlády pro evropské záležitosti Alexandr Vondra pokaždé řadil mezi priority českého předsednictví, které nastane v roce 2009, že je třeba změnit zemědělskou politiku: „Exportní dotace do zemědělství by měly v roce 2013, kdy se uzavře další rozpočtové období, skončit,“ řekl rezolutně letos v únoru.

Teď však nastává dramatický obrat. „Na vládě jsme se dohodli, že nejprve vyhodnotíme, zda pro nás bude výhodné snížit část rozpočtu, která jde na zemědělství,“ řekl ministr zemědělství Gandalovič Hospodářským novinám a ještě dodal: „Proč bychom říkali, že to omezíme, když to pro nás může být výhodné?“

Couvat, couvat

Proč ta změna? Agrární dotace vyplácené z bruselské kasy jsou sice určeny pro všechny zemědělce, ale osmdesát procent z podpor si dělí pouhá pětina unijních farmářů. Obdobné je to i v Česku.

Převážná část podpory připadne zhruba dvěma tisícovkám velkých podniků. Podle statistik přitom v zemědělství podniká 120 tisíc lidí. Právě tento trend by se měl změnit – namísto majitelů velkochovů a latifundií chce Evropská komise preferovat rodinné farmy, tedy lidi, kteří na venkově opravdu žijí a hospodaří způsobem, který nedevastuje krajinu. Jenomže takových farem je v Česku pramálo, „sedlácké baroko“ zničila násilná kolektivizace a grunty nahradila zemědělská družstva.

Změna financování by tedy zřejmě české zemědělce poškodila. Vzhledem k jejich neschopnosti se změnit a modernizovat to ale není důvod k nářku.

Výrok ministra zemědělství ještě nemusí znamenat, že s ním celá vláda souhlasí. Krátká sondáž mezi vládními politiky ukázala, že nesouhlas jde napříč stranami a zelení jsou prý ostře proti. Přesto je Gandalovičova teze zásadní. Ukazuje, jak jsou zdejší politici náchylní ustupovat tlaku určité lobby. Pak jdou principy stranou a řeší se titulky v médiích.

Podobně je tomu v otázce přijetí eura. Občanské demokraty ani tak neděsí, že se zbavíme koruny (není tu řeč o radikálech, jako je evropský poslanec ODS Hynek Fajmon, který na kongresu ODS nechal zatleskat stokoruně, již držel v ruce, a dojímal se nad její silou), ale děsí je reakce veřejnosti. „Přijetí eura mělo v každé zemi sociální dopady, proto si myslím, že čím později se euro přijme, tím bude menší otřes,“ řekla například poslankyně ODS Páralová.

Česko je na tom mnohem lépe než ostatní země, které se zavedením eura pospíchají. Ano, určitě nějaké otřesy budou. Ale jak řekla sama paní poslankyně, ty byly i ve vyspělejších zemích. Znamená to snad, že budeme čekat do doby, kdy budeme bohatší než Německo či Španělsko?

„Euro je liberální koncept, který odstraňuje (dnes již přežité) bariéry mezinárodního obchodu, posiluje konkurenci, zjednodušuje a zlevňuje život podnikatelům,“ napsal v Respektu ekonom ČSOB Tomáš Sedláček a dodal: „Paradoxní je, že vláda, která se prohlašuje za propodnikatelskou, na tyto argumenty neslyší.“

Co dál

I nedávný kongres ODS naznačil, že zdejší nejsilnější straně chybí ideová ukotvenost a jasná vize do budoucna. Je nepochybně otevřenější, proevropštější a pestřejší, než byla kdysi. Jenže se někam vytratila odvaha říkat veřejnosti nepříjemnou pravdu a snaha zemi skutečně modernizovat.

Ať se potom vláda nediví, že pozornost budí více premiérovy přehmaty než samotné kroky kabinetu.