Francouzská patová revoluce

Ulice plné rozhořčených lidí s transparenty a rudými odborářskými prapory, naopak osiřelá kolejiště železnic, metra, uzavřené pošty, školy, vypnutý proud veřejného osvětlení a davy nespokojených, stávkou zablokovaných občanů. Vláda pod takovým tlakem ustoupí a navrhované reformy odpíská. Francouzské protestní stávky státních zaměstnanců jsou si podobné jako vejce vejci. Obdobně to ve Francii vypadalo i v druhé polovině listopadu. Přesto se nakonec odehrála historická změna. Kabinet z konfrontace sice vycouval, ale prosazovanou reformu takzvaných „speciálních režimů“ neodvolal. Oč přesně šlo a jakou mentalitu chce vláda změnit, lze doložit na následujícím případu.

Rovnost a bratrství

Když na začátku tohoto století francouzské podniky a společnosti přecházely na parlamentem posvěcený nový zákon o zkrácení pracovního týdne ze 40 na 35 hodin, přikročil k podobnému kroku i kolos státních železnic. Zjistilo se, že díky rychlejším moderním vlakům např. strojvůdci pracují jenom 32 hodin týdně. Vedení železnic v zájmu sociálního smíru chtělo jejich výhody v praxi ponechat, přesto však vypukla stávka. Tito zaměstnanci totiž požadovali už tak příznivou pracovní dobu snížit jako ostatní ještě o dalších 5 hodin.

Lépe řečeno, jestliže se pracovní týden všeobecně zkracuje, mělo by to platit v rámci celého kolektivu železniční společnosti.

Adekvátní myšlenkové procesy…