Brežněvův duch nad Ruskem

Éra Leonida Brežněva formálně skončila téměř přesně před čtvrtstoletím – někdejší první muž východního bloku zemřel 10. listopadu 1982. Stín tehdejších poměrů ovšem padá i na současné Rusko. Nikoli neprávem přirovnávají představitelé ruské opozice politické poměry ve své zemi k Sovětskému svazu právě v době Brežněvovy vlády. Nejde přitom jen o paralely ve vládní propagandě či kontrole médií. Styčné body lze nalézt hlavně v klíčových pilířích státní moci. Patří k nim vliv, jaký mají na chod státu příslušníci bezpečnostních složek, a také zdroj ekonomického bohatství, a tedy i politické moci. Tím byla a je ropa.

Generace pragmatiků

Leonid Iljič Brežněv se k moci dostal v roce 1964 po tichém převratu, jenž poslal do výslužby jeho dlouholetého patrona a rádce Nikitu Chruščova. S Brežněvem tak převzala moc první generace, která již vyrostla v sovětském režimu. Předseda vlády Alexej Kosygin, hlavní ideolog strany Michail Suslov nebo šéf parlamentu Nikolaj Podgornyj zahájili svoji kariéru během prvního pětiletého plánu na začátku třicátých let a do vysokých pozic vystoupali po mrtvolách svých kolegů, které Stalin nechal popravit během velkého teroru v letech 1936–1938. Nebyli to již zapálení revolucionáři idealisté, ale pragmatičtí technokrati, perfektní znalci mechanismů moci. Byli hrdí na…