Sarajevský atentát - dioráma

Do podzimu 1997 žila česká společnost v dobrovolně sdílené iluzi o bezproblémové transformaci, jejíž směr je zaručen lidmi, kteří rozumějí tomu, co znamená správně „budovat kapitalismus“. „Budovatelé“ v čele s tehdejším premiérem Václavem Klausem navíc onu iluzi intenzivně podporovali. Volební pat z roku 1996, ekonomická opatření známá jako „balíčky“ z jara roku následujícího, ale především aféry spojené s financováním politických stran však vedly v listopadu roku 1997 k politické krizi. V pátek 28. listopadu členové ODS Jan Ruml a Ivan Pilip vyzvali telefonicky premiéra Klause, který byl v té době v bosenském Sarajevu, k rezignaci na funkci předsedy ODS. O den později Václav Klaus podal demisi na funkci premiéra, ale jen několik týdnů nato obhájil křeslo předsedy ODS, se kterou odešel do opozice. Tehdy nejsilnější politickou stranu v zemi následně opustila řada členů, kteří založili Unii svobody.

Několik hodin po zmíněném telefonátu označil další člen ODS Miroslav Macek čin Rumla a Pilipa za „puč“. V následujících dnech a týdnech se z puče vyvinul „atentát“. K historické reminiscenci s atentátem na Františka Ferdinanda d´Este byl jen krůček… Metafora dala událostem nejen název, ale i stežejní interpretaci! Z vládní krize udělala spiknutí neschopných a všehoschopných ambiciozních „atentátníku“, jejichž cílem bylo zbavit se nenáviděného Václava Klause.

Dioráma ilustruje tuto „klausovskou“ verzi událostí. Scéna zachycuje okamžik, kdy se Václav Klaus vrací ze Sarajeva a přijíždí na jednání Výkonné rady ODS do Sněmovní ulice. Tam jej už očekávají „pučisté“ Ruml a Pilip, zobrazení v levé části scény. (Ivan Pilip vzrušene ukazuje rukou k místu, kde se právě objevil Václav Klaus, čímž parafrázuje míření atentátníka Gavrila Principa na arcivévodu Františka z léta roku 1914.)

Protiváhu jim tvoří dvě skupinky demonstrantů, s mnoha autentickými transparenty, včetně nápisu „Klaus for president“. Demonstranty doplňuje Klausova choť Livie s emotivním dopisem, který jejímu muži napsal syn Jan. V pozadí odpočívají falešní sponzoři ODS Lájoš Bács a Radžív M. Sinha, opodál rozhazuje bankovky skutečný sponzor ODS bývalý tenista Milan Šrejber. (Pro názornost zobrazený v tenisovém dresu.)

Scéně z obláčku přihlíží tehdejší prezident Václav Havel, podle „klausovské“ verze šedá eminence a osnovatel událostí. (Povšimnete si telefonu v jeho ruce, podobně je ne náhodou vybaven i v prvním plánu stojící Jan Ruml.)

Toto dioráma je hlavní „postavou“ i „rekvizitou“ filmu Papírový atentát. Autorům slouží jako východisko k úvaze o tom, jak se z „událostí“ stávají „dějiny“ a zda jsou tento proces schopní reflektovat samotní aktéři oněch událostí. Ve filmu hovoří a posuzují dioráma mimo jiné Václav Klaus, Václav Havel, Jan Ruml, Ivan Pilip či Josef Zieleniec. Politolog Václav Bělohradský se nad diorámatem zamýšlí, proč se rozešla jeho životní filozofie s filozofií ODS, historik Jiří Rak zase tvrdí, že všichni ve svých hlavách nosíme místo dějin sled diorámat, jde prý jen o to si tuto skutečnost plně uvědomovat.

Dioráma ve filmu i soutěží. V pohárovém závodě mistrovství republiky papírových modelářů jej porazilo dioráma Nudapláž.

Autoři filmu také nabídli časopisu Respekt, aby jejich dioráma vydal jako vystřihovánku. Reakci vedení týdeníku i přípravy samotného vydání vystřihovánky jsou ve filmu rovněž zachyceny.

Film Tomáše Chluda, Petra Fischera a Radima Procházky Papírový atentát vysílá Česká televize ve čtvrtek 29. listopadu 2007 ve 20:00 na ČT2.