Dopisy

Držte si klobouky

Respekt 46/07

Zvláštní výběr grafu

Již delší dobu pozoruji nejrůznější přehmaty a omyly, jichž se dopouští řada žurnalistů při práci s informacemi kvantitativního charakteru. Naposledy v citovaném článku převzatém z The Economist. Samotný článek je naprosto v pořádku, poněkud zvláštní je však výběr průvodního grafu a zcela mylné je propojení textu a grafu poněkud zavádějícím odkazem. Zatímco článek se zabývá vývojem kurzu dolaru v posledních několika dnech, graf znázorňuje jeho vývoj v kontextu posledních osmi let. Tento rozpor lze do jisté míry snad vysvětlit tvrzením, že graf je pouze ilustrační a slouží čtenářům nepříliš zběhlým v problematice devizových trhů k hrubé orientaci v dlouhodobých trendech (byť předmětem článku jsou trendy a pohyby krátkodobé). Potom ale není možné po čtenáři požadovat, aby pohyby kurzu dolaru v rozpětí několika dnů vyčetl z grafu skládajícího se z úseček odpovídajících časovým intervalům o délce (hrubým odhadem) jednoho měsíce.

(…) Je možné, že vzhledem k povaze své práce, jejíž výsledky stojí a padají s přesnou interpretací kvantitativní informace, jsem na podobné záležitosti poněkud přecitlivělý. Přesto se domnívám, že v rámci snahy o udržení jinak velmi solidní úrovně časopisu by redakce Respektu měla podobným záležitostem věnovat více pozornosti.

Ing. Petr Štěpánek Ph.D., Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický

Roztomilé helvétské ovečky

Respekt 44/07

Švýcarské volby

Článek Jana Rozkošného je poněkud jednostranný. (…) Švýcarsko není rozděleno na dva nesmiřitelné tábory a pouliční nepokoje v Bernu nebyly výrazem tohoto údajného rozdělení. Byly vyvolány malou skupinou radikálních výtržníků z povolání, kteří dostali dokonce podporu ze zahraničí a řádí vždy bez ohledu na událost.

Volební kampaň byla trochu ostřejší než obvykle, po volbách se však politika velmi pravděpodobně vrátí do vyjetých kolejí. Blocherovu stranu (SVP) lze označit za pravicovou, nikoli však za radikálně pravicovou. Má daleko do Haiderovy strany v Rakousku a je na míle vzdálena od německých neonacistů. Nejspíše, jak píše autor, ji lze přirovnat ke straně Berlusconiho v Itálii, a ta je – ať se tato charakteristika někomu líbí či nelíbí – stranou demokratickou. Je rovněž nevhodné psát o exponentech této strany jako o „pravicových radikálech“ jen proto, že jedním z témat volební kampaně bylo omezení přílivu cizinců. Tyto snahy lze pozorovat ve spoustě jiných zemí, např. ve Francii, Nizozemsku, Dánsku, USA, a nejnověji dokonce v Itálii. Směšné je také nařčení, že „Švýcaři podléhají xenofobii a volí krajní nacionalisty“. Ve Švýcarsku žije procentuálně zdaleka nejvíce cizinců z evropských zemí a jejich počet trvale roste.

Boris Dudáš, Bern, Švýcarsko

Oprava

V minulém „Minulém týdnu“ vypadla při závěrečných úpravách nešťastnou náhodou následující tučně vytištěná slova:

Jaroslav Palas, někdejší ministr zemědělství ČSSD, který na sklonku své vládní kariéry čelil podezření, že daroval strategickou chemičku Setuza mafiánům kolem nedávno zastřeleného Františka Mrázka, byl ostravskou nominační konferencí ČSSD zvolen za lídra moravskoslezské kandidátky do krajských voleb.