Užitečné násilí

Televize Nova má problémy kvůli tomu, že v hlavních zprávách odvysílala příliš brutální záběry násilí. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání s ní teď kvůli tomu zahájila správní řízení. Byly to záběry muže ze Slovenska, který ubíjí německého ovčáka. A byly to záběry, při nichž se opravdu znechucením odvrací oči od televize. Pes sedí na zemi, kouká stranou a najednou na jeho hřbet dopadá rána železnou tyčí. A když se svíjí v bolestivé křeči, vejde do záběru i dotyčný muž a v bití pokračuje až do hořkého konce. Radní tuhle scénu vyhodnotili jako porušení pravidel pro televizní vysílání.

„Odvysíláním reportáže o ubitém psovi, dne 5. listopadu 2007 od 19.30, mohlo dojít k porušení povinnosti nezařazovat do vysílání v době od 6.00 do 22.00 pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých,“ píše se v usnesení rady. Je to zajímavý případ. Odteď se totiž musíme ptát, co jsou a co nejsou povolené záběry násilí, které lze vysílat v hlavních zprávách.

I když je měřítkem možné ohrožení dětí, je to otázka. Záběry z Osvětimi asi mohou v dětech vyvolat traumatické stavy. Záběry pochodujících neonacistů zase mohou ohrozit „mravní vývoj dítěte“, pokud mu budou náckové připadat jako sympaťáci, k nimž je dobré se přidat. Ty hranice jsou zkrátka velmi rozmazané, zvlášť když posuzujeme obrázky jako takové.

Důležitějším parametrem by se tedy měl stát celkový kontext, který lze „měřit“ mnohem lépe. Pokud tak učiníme, je třeba brát na zpravodajství jiná kritéria. Svět je plný násilí a novináři o něm informují. Trestat je za to je jako strkat hlavu do písku.

To je i případ násilí na zvířatech. Člověk znalý nováckého přístupu může mít logicky podezření, že jde víc o senzaci než o podstatu věci, to se ale dostáváme do roviny dojmů, které nejsou podstatné. Podstatná je otázka, jak tedy při tom strachu o dětskou duši ukazovat násilí na zvířatech, které bývá pro nepřipraveného diváka téměř vždy otřesné.

Milníky v historii ochrany zvířat ukazují, že právě drastické záběry mohou vést ke změně chování lidí. Stohy novinových článků předčí jediná fotografie a stohy fotografií předčí jediný televizní záběr. Tak tomu bylo u pokusů na zvířatech, velkochovů, transportů zvířat a podobně. Právě pohled na týrání vedl zatím k odhodlání zpřísňovat zákony proti týrání zvířat.

Vůči záběrům ubitého psa lze mít z tohoto důvodu vlastně jedinou námitku: jde o jednorázový kriminální jev, psi se ve střední Evropě běžně neubíjejí. Naopak týrání zvířat při lékařských pokusech je běžné. Tam by se ale musel divák připravit na podstatně větší šok.