Kouzla s obyčejnou překližkou
I ona své jméno málem přeslechla. „Vybrali jsme si Evu Koťátkovou,“ pronesla předsedkyně Společnosti Jindřicha Chalupeckého Charlotta Kotíková tak tichým monotónním hlasem, že se sálem pražského Roxy neslo rozpačité: „Říkala Koťátkovou?“
Letos můžeme s úlevou konstatovat, že zrovna z Evy Koťátkové by měl Chalupecký jistě velkou radost.I ona své jméno málem přeslechla. „Vybrali jsme si Evu Koťátkovou,“ pronesla předsedkyně Společnosti Jindřicha Chalupeckého Charlotta Kotíková tak tichým monotónním hlasem, že se sálem pražského Roxy neslo rozpačité: „Říkala Koťátkovou?“ Když si to přítomní po chvíli ujasnili, mohla si pětadvacetiletá výtvarnice vychutnat oprávněný aplaus. Minulou středu se stala v pořadí osmnáctým laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého – jediného českého výtvarného ocenění, které má svou váhu.
Nebyl to zrovna vyvedený ceremoniál. Dost nudný a fádní na to, jak vtipné a hravé autorce byl věnován. „Po obsahové stránce se odvážně vyrovnává s každodenností, tělesným a emocionálním vnímáním prostoru. Její koncepčně založený přístup je plný hravosti a tajuplnosti. Nesamozřejmost všednosti a každodenních předmětů přetváří do performancí a soch,“ přečetla Kotíková rozhodnutí poroty zakódované do slovního cvičení, následovala krátká gratulace, přípitek, výstup básníka Petra Váši a šlus.
Korýš ve skříni
Eva Koťátková (1982) je ideální ukázkou toho, jak se v současném umění bourají tradiční hranice. Na AVU sice momentálně dokončuje studia v malířském ateliéru
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
