Jsem Gipsy.cz, tvůj vzor

Do kavárny čtyřhvězdičkového hotelu v pražské Troji energicky vbíhá drobný snědý mladík. Ostře řezaný obličej lze jen vytušit pod kšiltovkou a kapucí ohromné maskáčové bundy, obraz dokreslují džíny velikosti XXL. Host jde přesně na čas a už od dveří halasí na celé kolo: „Zdravíčko! Já jsem Gipsy, pojďme rychle na to. Mám v hlavě tři písničky. Budem si tykat, ne!? Tohle ráno je plný múz.“ Pětadvacetiletý romský rapper a zpěvák Radoslav Banga je na roztrhání: poslední album Romano hiphop se skvěle prodává a koncerty jeho romské kapely jsou čím dál větším magnetem. V případě Gipsyho ale není zajímavá jen podivuhodná proměna undergroundového hiphopera v popovou hvězdu. V létě totiž přijal od ministryně Džamily Stehlíkové roli českého vyslance pro právě probíhající Evropský rok rovných příležitostí. A už za pár dnů mnozí zvedali obočí nad jeho nevybíravými výroky na adresu českých Romů. Co zatím přineslo výjimečné politické angažmá této mladé romské celebrity?

Roky v ulicích

Banga, skrytý dnes za jménem Gipsy.cz, začal kariéru stejně brzy jako běžná topmodelka: ve třinácti letech. Pochází sice z tradiční muzikantské rodiny (otec měl kapelu, matka hrála na piano a tři sourozenci ovládají kytaru, klávesy či piano), ale u něj se s hudební budoucností nepočítalo. Vyrůstal v činžáku na Vinohradech a jeho rodina, asimilovaná mezi bílou většinu, ho viděla jako absolventa obchodní akademie.

Gipsy to ale prožíval jinak. „Bylo mi asi třináct a chodil jsem hrát gamesku Street Fighter do jedné videoherny,“ vzpomíná Radoslav Banga. Vedle herny byla školka s výukou angličtiny a jeden z učitelů, mladý Afroameričan, se občas stavil „na place“ a zahrál si proti mladému kolegovi. „Nejdřív jsme se domlouvali rukama nohama, ale za půl roku už to bylo v klidu, mluvil jsem docela plynule. No, a jednou přišel s bratrancem, dvoumetrovým černochem, a ten jen tak mezi řečí z nudy začal rapovat. Zeptal jsem se, co to dělá a jak se to dělá. A on odpověděl: ,Man, you have to feel it!“

Škola dostala silnou konkurenci a Gipsy celé hodiny pod lavicí smolil svoje první songy. „Najednou jsem věděl, že rap je přesně to, co chci dělat – řvát do světa svoje názory a pocity! Neomezeně, bez cenzury!“ vysvětluje. Rodina nebyla nadšená, svoje si přisadila puberta a Banga v patnácti odešel ze školy i z domova. „Jsem z naší rodiny nejbojovnější. Chtěl jsem jít vlastní cestou a ta se neslučovala s představou rodičů, kteří lpěli na škole,“ popisuje hudebník, jak začal tříletý kolotoč spaní po kamarádech, sklepech a parcích. V podstatě to ale vyšlo: narazil totiž na o osm let staršího mecenáše a hudebního kolegu Smoga a už o rok později natočil první desku. „Žil jsem z koncertů, brigád v McDonaldu nebo z pomoci kámošů. Párkrát jsem ale taky praštil do telefonní budky kvůli drobnejm.“ První Gipsyho desky jsou plné zklamání a vzteku z „pokryteckýho, sobeckýho a rasistickýho“ světa okolo. „Nechtěl jsem se toho účastnit a doufal jsem, že ostatní se na to taky vykašlou a půjdou svou vlastní cestou,“ vzpomíná Gipsy.

Na tomhle všem měl však lví podíl už zmíněný Smog, bývalý člen úspěšné hiphopové kapely Chaozz. Gipsyho tehdejší kapela Syndrom Snopp by bez Smogovy ideové, hudební, ale i finanční podpory nebyla myslitelná. „Potkali jsme se někdy v roce 1997. Neměl jsem do čeho píchnout. A najednou jsem narazil na tohle mládě s nadbytkem energie,“ vzpomíná dnes třiatřicetiletý Smog v typickém ohozu dvojnásobné velikosti. „Nutil jsem ho donekonečna přepisovat texty, půjčoval mu staré soulové desky a ukazoval, jak to funguje při nahrávání.“

Výsledkem devítiletého partnerství jsou čtyři alba vydaná na vlastním labelu Paranormal Z. „Byli jsme kamarádi, pracovali a bydleli jsme spolu a samozřejmě jsme se dělili i o prachy,“ říká Smog trpce nad kávou. Dnes je Gipsy česká hvězda, Smog zůstává undergroundovým hiphoperem a prvně jmenovaný říká, že se nechce vracet k minulosti a Smogova zahořklost ho mrzí. „Vždycky byl dost nejistý, trpěl depresemi a neustále potřeboval ujišťování ostatních, že je skvělý. To teď má kolem sebe lidi, kteří mu dokola opakují, že je král world music a velká hvězda. Vlezlo mu to na mozek,“ stěžuje si Smog a dodává: „Texty v Syndrom Snopp byly plné myšlenek, ironie a nadhledu. Teď už je to jen studený produkt.“

Základka ti nestačí

Smog má možná pravdu, ale „produkt“ funguje skvěle. Je sobota, konec října a v brněnském klubu Fléda právě vrcholí taneční a hudební přehlída etnické hudby Django Fest. Publikum šílí – na pódiu kraluje hvězda večera – Gipsy.cz a jeho kapela. Atraktivní dívky nevědí co dřív: fotit si Gipsyho mobilem, nebo natřásat své vnady? Mladá cizinka s dredy do půlky zad zběsile paří vedle asi čtyřicetiletého Roma v koženém saku. Tanečník ověšený zlatými řetězy zvedá ruce do výšky, luská prsty do rytmu a uznale opakuje: „To je blázen! To je blázen!“ Mladí týpci pod pódiem natahují ruce, aby se s Gipsym mohli pozdravit stiskem ruky. „Hned na začátku jsme si zakázali slovo romský folklor. Hudba, kterou kluci dělají, je opravdu současná, je to směsice etna, funky, hip hopu a dalších stylů. Nechtěli jsme skončit jen koncertováním po romských festivalech,“ vysvětluje obchodní strategii Gipsyho manažer Milan Pešík.

Současně ale platí, že Gipsy se svým romstvím soustředěně pracuje. Ke kořenům se v poslední době hlásí víc, než když dělal hip hop. Bílého DJ Smoga vyměnil za skvělého houslistu a známého romského aktivistu Vojtu Lavičku, na kontrabas a kytaru s ním hrají bratři Jan a Petr Surmajové, zběhlí v tradiční romské hudbě.

A pár měsíců nato přijal od ministryně Džamily Stehlíkové nabídku stát se českým ambasadorem v rámci Evropského roku rovných příležitostí. Je to symbolická funkce, s jejíž pomocí se Evropané pokoušejí zlepšit pozici lidí, kteří se z nějakého důvodu ocitli mimo úspěšný proud.

Mezi celkem jedenačtyřiceti evropskými ambasadory najdeme vedle herců a moderátorů z řad evropských etnických menšin třeba úspěšného německého gymnastu Ronnyho Ziesmera, který překonal těžkou autohavárii a poté založil nadaci pro rekonvalescenci nemocných. Nominaci přijala také černá Francouzka Carole Da Silva, zakladatelka asociace, jež pomáhá lidem z „viditelně odlišných etnik“ shánět ve Francii práci.

Česká verze vypadá tak, že Gipsy společně s Vojtou Lavičkou objíždí konference, jejichž účastníkům z řad neziskovek z celé Evropy se snaží barvitě popsat problémy své menšiny v Česku. Občas se také poněkud problematicky vyjádří do médií. Sem patří jeho vzkaz „nemakáš, tak chcípni“, adresovaný českým Romům. „Dnes bych asi volil mírnější výrazivo, ale v zásadě si za tím stojím,“ usmívá se Gipsy. „Brzy přijde doba, kdy dojdou peníze na sociální dávky. Je lepší se na to připravit už teď – tedy přestat být na dávkách závislý.“

Gipsy neřeší běžně popisované ústrky ze strany většiny – za největší problém romské menšiny prostě považuje to, že mladá generace zpravidla neviděla své rodiče pracovat. A tady se cítí silný. „Chci jim být vzorem. Ukázat, že nesmíš být pasivní a poddat se,“ vysvětluje. Sám se na sobě chystá ještě pracovat, a to nejen po hudební stránce: „Chtěl bych si dodělat maturitu. Možná později i něco víc. Zajímají mě počítače a programování, takže si asi vyberu školu s tímhle zaměřením.“ Vzdělání Gipsy bere občas do hry i během rozdávání autogramů. „Vždycky jim říkám, že základka nestačí, že je nutný pokračovat,“ popisuje svou misi.

Ať to všichni vidí

A jak to jde? Džamila Stehlíková, do jejíž agendy spadají menšiny i ochrana lidských práv, je z Gipsyho dosavadního působení nadšená: „Na začátku jsem z jeho ostrého vyjadřování byla zaskočená, ale pak jsem si uvědomila, že možná právě tento přístup může posunout diskusi o romské problematice.“ Ministryni se líbí i to, že Gipsy se spojil s Vojtou Lavičkou, který v tandemu zastupuje „klidnou sílu“, brzdící Gipsyho bezprostřednost. „Má tu výhodu, že může říct spoustu věcí nezaobaleně, na rozdíl třeba od politiků.“

Naopak Ivana Veselého, romského aktivistu ze sdružení Dženo, Gipsyho výroky rozzlobily. „Pokud to byl chvilkový zkrat, tak se nic neděje. Pokud si ale za svými názory stojí, potom je mi líto, že má tak černobílé vidění,“ říká Veselý a rovnou Gipsymu vzkazuje, ať raději zpívá a „nemíchá se do věcí, kterým nerozumí a nemá na ně vzdělání“.

Lidé z praxe to vidí různě. Například šéf terénních programů společnosti Člověk v tísni Karel Novák říká, že ho problematická slova ani ambasadorství „vůbec nezajímají“. Kumar Vishwanathan z ostravského sdružení Vzájemné soužití je o poznání méně blazeovaný. „Je to legitimní názor. Nemusím s ním souhlasit a je lehce zneužitelný, ale na druhou stranu je to důležitá sebereflexe, která romské komunitě v Česku chybí.“ Vishwanathan ale ze všeho nejvíc vyzdvihuje význam Gipsyho úspěchu. „Se svou kapelou otevřel spoustu dveří. To je důležité pro mladé Romy, kteří vidí, že se tady dá prorazit.“

Radoslav Banga

Radoslav Banga se narodil v roce 1982 na pražských Vinohradech, kde také do svých patnácti let žil. Z obchodní akademie utekl na hudební dráhu. První desku s názvem Syndrom Snopp vydal se stejnojmenným projektem v roce 1998, druhou s názvem Syndrom Separace o tři roky později. Následovala další dvě alba v rámci Syndrom Snopp (2003, 2006), mezitím vydal sólově anglicky zpívanou desku Ya Favorite CD ROM (2004) a Rýmy a blues (2005). Za poslední album Romano hiphop (2006) získal společně s kapelou Anděla jako Objev roku 2006. Koncertuje u nás i v zahraničí. Je ambasadorem Evropského roku rovných příležitostí pro všechny. Momentálně točí novou desku.