Faraonova kletba 1922
Počátkem listopadu roku 1922 poslal archeolog a egyptolog Howard Carter svému mecenáši lordu Carnarvonovi z Egypta do Velké Británie telegram: „Konečně jsem učinil nádherný objev v Údolí králů. Velkolepou hrobku s neporušenými pečetěmi."
Počátkem listopadu roku 1922 poslal archeolog a egyptolog Howard Carter svému mecenáši lordu Carnarvonovi z Egypta do Velké Británie telegram: „Konečně jsem učinil nádherný objev v Údolí králů. Velkolepou hrobku s neporušenými pečetěmi. Přerušuji práci do vašeho příjezdu. Gratuluji.“ O tři týdny později už spolu s Carnarvonem a jeho dcerou Evelyn scházeli po šestnácti kamenných schodech ke vstupnímu portálu krypty. Howard Carter proboural v jeho horním pravém rohu díru a nahlédl dovnitř. „Vidíte něco?“ zeptal se netrpělivě lord Carnarvon. „Ano, je to úžasné,“ odpověděl Carter. Díval se do první téměř kompletně zachované hrobky egyptského panovníka, faraona Tutanchamona. Co na tom, že měl později zjistit, že šlo o nevýznamného vládce, který zemřel ve dvaceti letech a skoro celou dobu za něj řídili Egypt správci. Objev měl zásadní význam pro poznání a pochopení tajemné kultury starých Egypťanů.
S mecenášem v zádech
Howard Carter se tak zařadil mezi tři nejdůležitější postavy egyptologie. Tou první byl Napoleon, bez kterého by věda zabývající se starověkým Egyptem možná ani nevznikla. V roce 1798 až 1801 vzal s sebou na válečnou výpravu do severoafrické země více než sto šedesát odborníků, kteří svoje objevy a poznatky shrnuli do knihy Description de l‘Egypte. Druhým byl pak Napoleonův současník…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu