Vzdálené vzdělání

Tomáš Sedláček

(1977) je jeden z pěti předních mladých ekonomů světa (Yale Economic Review). Byl poradcem prezidenta Havla (2001–2003) a ministra financí (2004–2006). Nyní je hlavním analytikem ČSOB. Přednáší ekonomii, filozofii etiku ad. na FSV UK a University of New York Prague, publikoval řadu odborných studií.

Kolik dalších ministrů a ministryň školství se ještě vystřídá, než se začne hovořit o tom podstatném? Ještě 18 let po revoluci se z našich studentů (a to dokonce i elitních vysokých škol) stále dělají kopírovací mašiny na zaznamenávání (často učitelem samotným pasivně převzatých) myšlenek.

V naprosto drtivé většině tříd a přednáškových sálů to vypadá jako ve středověku před vynálezem knihtisku: tehdy se knihy kopírovaly tak, že jeden předčítal a ostatní pilně zapisovali, až se jim z pera kouřilo. Hřešíme tak několikanásobně: nejenže se nejnadanější studenti a kantoři redukují na kopírovací stroje, ale navíc zcela opomíjíme to, na čem je skutečné poznání a vzdělání založeno: totiž na schopnosti kriticky myslet, aktivně diskutovat a alespoň se pokoušet nad probíraným tématem zamyslet, nedej bože novým či originálním způsobem.

Tanec mezi argumenty

Prvním myslitelem, který vůbec založil tradici západní vzdělanosti, byl Platon – ten věřil, že skutečné poznání nastává pouze v dialogu a v upřímném tázání po podstatě věci. To je také důvod, proč svá díla psal formou otevřeného rozhovoru, kde k hledání odpovědi bylo vždy potřeba nejméně dvou aktivních spolu/protihráčů.

Západní způsob vzdělávání je založen na jednoduchém principu: student umí číst (a proto čte a „pasivní informace“ získává doma) a kantor slouží nikoli k tomu, aby převypravoval skripta (často ani ne vlastními slovy), ale aby se studenty již jen diskutoval. Na americké Yaleově univerzitě se četly stovky až tisíce stránek týdně, ale nic z přečteného se na přednáškách neopakovalo – kantor jen zprostředkovával a reguloval „akademické hádky“ mezi studenty.

Dodnes si vzpomínám na přednášky na Georgetownské univerzitě: profesor přišel do třídy, během pěti minut položil otázku (jak snížit inflaci v rychle rostoucím Irsku, které však již převzalo euro, a tak nemůže zvedat úrokové míry) a zbytek hodiny a půl již jen tančil mezi studenty a tříbil jejich argumentaci. O podstatě inflace jsem se ten den naučil mnohem více než za několik semestrů opisování vzorečků. Na Harvardově univerzitě musí kantor žádat o speciální povolení od děkana, pokud by chtěl byť jen jedinou přednášku učit jinak než tímto interaktivním přístupem.

Pohnout se dál

Ve světě, ve kterém spíše trpíme přebytkem informací, má encyklopedické memorování stejnou hodnotu jako pár kliknutí na internetu. Pokud se z tohoto kvaziintelektuálního místa brzy nepohneme, žádné snížení daní, ba ani sebelepší fiskální zdraví naši ekonomiku za několik let nespasí.

Yale University, New Haven