Stesk po bosých doktorech

V An-minu se zhruba polovina žáků tísní ve spartánské ubytovně na rozbahněném dvorku za školou připomínající kasárna. Kraj Luo-čchuan na sprašové náhorní rovině severní provincie Ša-an-si býval v Číně jedním z nejchudších. Dnes vypadá relativně blahobytně. Hlavní ulici krajského města lemují hotely a restaurace a červenající se sady tohoto kraje zaměřeného na pěstování jablek se táhnou daleko za město. Čistý příjem na domácnost se nyní ve venkovském Luo-čchuanu blíží průměrnému příjmu běžné čínské vesnické domácnosti. Minulý rok vzrostl o více než devět procent, což je v dnešní Číně mírný podprůměr.

Za maoistických čistek v šedesátých letech se tu podle oficiálních dějin Luo-čchuanu „všichni báli“. Ale vzpomínky na „kulturní revoluci“ dávno vybledly. Luo-čchuanský státní podnik na výrobu zemědělské techniky, který kdysi maoistické masy zásoboval tanky a ručními granáty, zastavil výrobu již před několika lety a snaží se najít kupce. Rolníci už mohou pěstovat, co chtějí, a ne pouze obilí, na kterém trval Mao.

Ale venkované z Luo-čchuanu přesto na minulost vzpomínají s nostalgií. Chtějí funkční systém veřejného zdravotnictví. Maův systém „bosých doktorů“ pro venkovské kraje, založený v Luo-

 -čchuanu v roce 1970, byl možná primitivní, ale zato všeobecně dostupný a prakticky zadarmo. Veřejná zdravotní péče v Luo…