Roztomilé helvétské ovečky

Předvolební plakáty, které letos v říjnu zaplavily Švýcarsko, musely návštěvníkům cestujícím za spořádanou krásou alpských strání trochu vyrazit dech. Na švýcarské vlajce na nich postávaly tři bílé ovce a jedna z nich odkopávala ovci černou. Nápis na plakátu pak nenechal nikoho na pochybách: „Zjednat bezpečí.“

Minulou neděli Švýcaři své nepřátelství k přistěhovalcům potvrdili. Volby vyhrál autor plakátů, krajně pravicová Švýcarská lidová strana (SVP) Christopha Blochera, jež za posledních 12 let více než zdvojnásobila počty svých voličů.

Nezdaněné bezpečí

Švýcarsko je zjevně rozdělené na dva nesmiřitelné tábory – tak rozdělené, že to letos vedlo k pouličním nepokojům, hořícím barikádám na bernských ulicích, a dokonce dopisovým bombám ve schránkách politiků. Sedmašedesátiletý ministr vnitra Christoph Blocher zvolil pro svou krajně nacionalistickou stranu jasnou strategii – strach z otevřenosti Evropě, přistěhovalcům, globalizaci.

Proti tomu se postavili především švýcarští sociální demokraté, kteří se obávali, že Blocherova xenofobní rétorika, požadující třeba referendum o zákazu stavby minaretů na již existujících mešitách, může ohrozit začlenění asi jednoho a půl milionu cizinců do švýcarské společnosti a vůbec zničit obraz alpské republiky coby tolerantní země.

Strach a touha po bezpečí, skvěle prodané v provokativní kampani, zvítězily – ve volbách získala SVP téměř 29 procent všech hlasů, nejlepší výsledek pro politickou stranu od roku 1919. Na první pohled přitom není vidět důvod, proč by Švýcaři měli volit izolaci a nepřátelství k cizincům. Ekonomika prosperuje, loni rostla o 3,2 procenta a vývoz roste téměř o 10 procent – tedy více, než je evropský průměr. Blocher si hraje na zachránce prosperity Švýcarska před Evropskou unií a přidává ještě důraz na životní prostředí. Druhý muž SVP Ueli Maurer shrnul program své strany krátce a jasně: „Snížíme daně. Přineseme bezpečí.“

Švýcarský Berlusconi

Zatímco pravicoví radikálové slavili, švýcarští sociální demokraté truchlí. Jak se shodují politologové, sociální demokraté doplatili především na to, že se ve volbách nedokázali představit jinak než jen jako „strana proti Blocherovi“. Snad jediným úspěchem sociálních demokratů tak je, že v Bernu se do Národní rady dostal v jejich řadách poprvé poslanec afrického původu – Ricardo Lumengo, který pochází z Angoly.

Pro lídra lidovců Christopha Blochera je to životní triumf. Sedmašedesátiletý syn faráře vystudoval práva a profesní život zasvětil chemické firmě Ems-Chemie AG, kde rychle postupoval, až se stal předsedou správní rady. V byznysu si vydělal spoustu peněz a jeho majetek se odhaduje na několik miliard švýcarských franků. I největší rivalové mu přitom nemohou odepřít šarm a schopnost přesvědčit masy. V tomto ohledu připomíná další boháče, kteří se vrhli na politiku, třeba italského magnáta Silvia Berlusconiho.

Magická formulka

Blocher ale v politice neměl raketový nástup – švýcarští lidovci se nahoru dostávali postupně a v 70. letech 20. století pro ně bylo úspěchem necelých deset procent ve volbách. Blocher však vedl celou řadu kampaní, jejichž společným rysem bylo svalování viny za švýcarské problémy na škodlivý vliv okolního světa, ať jím byla Evropská unie nebo přistěhovalci. Snad nejvíc se miliardář Blocher za hranicemi Švýcarska proslavil tím, že se postavil do čela organizace Akce za nezávislé a neutrální Švýcarsko, která odmítala vstup země do Organizace spojených národů. Tento boj v roce 2002 v referendu prohrál, což těžce nesl. „Svoboda a práva budou omezeny a neutralita bude přinejmenším velmi poškozena,“ prohlásil tehdy Blocher.

Politolog Hans Hirter z univerzity v Bernu komentoval v médiích Blocherův úspěch slovy: „Nějakých 30 procent Švýcarů si myslí, že Blocher je dobrý, a 70 procent si myslí, že ne. To se nezměnilo.“ Co se prý změnilo, ale byla Blocherova kampaň. „SVP už nezískává příliš nových voličů, ale mobilizuje své staré stoupence,“ tvrdí Hirter.

Vítězství pravicových radikálů mocenské poměry ve Švýcarsku výrazně nezmění. Už dlouhá desetiletí v zemi panuje „magická formulka“, podle níž se sedm vládních křesel rozděluje mezi čtyři nejsilnější strany. Lidovci posílili na dvě ministerstva po volbách v roce 2003, letos jim vítězství další zisk nepřinese. Navíc švýcarská specialita – častá referenda – vliv vlády značně omezuje. Jenže i když se ve Švýcarsku zatím žádné převratné změny nekonají, vítězství lidovců inspiruje krajní pravičáky za hranicemi. Krajně nacionalistická Národnědemokratická strana (NPD) v německém Hesensku si už zadaptovala plakátek s ovečkami. Když se to může ve Švýcarsku, tak proč by se to nemohlo v Německu.

Autor je spolupracovníkem Respektu.