Pochod stromů

Jsme obklopeni věcmi blízkými i vzdálenými. Psaní o věcech vzdálených, například o deštném pralese nebo klimatických změnách v Číně, rozšiřuje a zpestřuje náš svět, ale psaní o věcech blízkých jej prohlubuje. Zatímco televize a noviny předstírají, že nejdůležitější jsou politické strany a celebrity všeho druhu, skutečnou součást našich životů tvoří spíš procházka v lese, letní louka nebo podzimní houby, které díky klimatickým změnám posledních několika let rostou jako divé.

Na příběhu buku můžeme ukázat jednu sympatickou tvář současné vědy: nejmodernější techniky výzkumu DNA dovedou zprostředkovat hlubší zážitek z lesního zákoutí.

Není buk jako buk

Když přijde doba ledová, lesy v našich podmínkách prořídnou a pak se promění v travnatou tundru s ostrůvky tajgy. Teplomilnější dřeviny nejspíš ustoupí až do oblastí jižně od Alp. S koncem ledové doby se oteplí a stromy znovu obsadí českou kotlinu, i když jejich příchod může trvat někdy i tisíce let.

Běžně se počítá s tím, že strom musí nejprve vyrůst do plodného věku, pak z jeho koruny popadají o pár metrů dál semena, z nich opět vyrostou stromy – a tímto pomalým tempem se šíří les. Na některých lokalitách můžeme dokázat, že postup buku či jiných stromů je jenom kolem 10 km za tisíc let.

Ukazuje se ale, že některé populace buku jsou „rychlé“ a jiné „pomalé“. Závisí to nejspíš na krajině a také na veverkách, plších, ptácích ořešnících a dalších…