Kráva v porcelánu

V roce 1987 pásl krávy ve vesnici Malinovka nedaleko Kyjeva. V roce 2007 sklízí úspěchy se svou sadou nádobí pro mondénní večírky. Dalo by se říct, že život dnes šestadvacetiletého volyňského Čecha a návrháře porcelánu Viktora Chalepy má velmi originální design.

Se souborem porcelánu jménem Party letos diplomoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Skládá se třeba z tácku, na který si host na večírku postaví skleničku a naloží pochutiny. Je vytvarovaný tak, aby se pohodlně držel v jedné ruce, druhou pak člověk může gestikulovat při duchaplné konverzaci. V sadě je také podnos se šestnácti malými poklůpky. „Každý si z něj něco bere, neví předem co, může to být třeba i něco, co nechtěl. Je to takové hravé, lidi to pobaví,“ říká Chalepa a bere ve školní dílně do ruky svůj porcelán.

Sám se bavil, když na výstavě diplomových prací hlídal exponáty a pozoroval, jak návštěvníci nakukují pod víčka, pod která jim vždycky něco poschovával. „Je to dobrý pocit, nebudu říkat, že špatný,“ komentuje fakt, že jeho práce v říjnu dostala Národní cenu za studentský design a momentálně je vystavená v galerii brněnského Designcentra.

Důležitou roli v životě Viktora Chalepy sehrála už před časem jiná výstava. Když se spolužáky z VŠUP vystavoval svoje klauzurní práce v Lesově u Karlových Varů, kde má studio porcelánka Thun, na výstavu se přišel podívat také její generální ředitel Vlastimil Argman. A studentovi Chalepovi pak vzkázal, že by pro něj měl práci. Chalepa tak dostal dobrou šanci: začal s přední českou porcelánkou spolupracovat a před třemi měsíci nastoupil jako její stálý designér s pravidelným platem. Zatímco jeho kolegové z oboru skončili třeba u grafického designu, jako designéři na volné noze nebo za katedrou, on šel přímo do výroby.

V továrně to funguje dosti po staru, dál se tu vyrábějí typické růžové porcelánové hrnečky s květinkami a zlacenými okraji. Mladý návrhář má tedy před sebou náročný úkol: oživit tenhle předpotopní vkus, přinést nové nápady, vzory, současný design. „Lehké to asi nebude, ale chci to zkusit,“ uvažuje Chalepa, který se momentálně setkává se šokovanými výrazy protřelých zaměstnankyň továrny, jež se diví jeho starším návrhům. „Ale pak řeknou, no jo, fakt je to váza.“

Jeho rodiče odešli z Ukrajiny v roce 1992. Do rodné vesnice se vrátil teprve nedávno na návštěvu za babičkou. Po letech znovu zkoušel přivázat krávu. „Takové ohromné zvíře a takové rohy. Když jsem byl takhle malinkej, šlo mi to bez problémů, ale dneska už jsem se jí bál,“ říká. Vázání krávy je na ukrajinské vesničce rozhodně důležitější než nějaké tvary porcelánu. „V Čechách to každý bere, jako že to je design a je to hrozně kreativní. Tam to berou tak, že prostě dělám řemeslo.“