K čemu je dobré mít svůj Prostor

„Dosti strachu“ zněl název jednoho úvodníku samizdatového časopisu Prostor v druhé půli 80. let, kde mimo jiné stály i následující věty: „Většina z nás tedy žije ve vědomém rozporu mezi tím, co by se mělo dělat, a co se skutečně dělá… Ponižující strach před režimem je to, co nás vrhá do pasivity a bezmoci…“ „To nebyla pouhá slova, ale přesné pojmenování naší vnitřní situace. Nepřítel neseděl jen ve stranických sekretariátech a v tancích okupantů, ale byl i v nás,“ říká současný šéfredaktor Prostoru Milan Hanuš. V těchto dnech revue slaví pětadvacetiny.

Žádost o mašinku

Jak se dělal za komunismu nezávislý časopis, člověk pochopí při prohlídce výstavy, jež u příležitosti výročí právě probíhá na jedné z chodeb pražského Klementina. Průklepový papír popsaný psacím strojem, korespondence se zahraničím a žádosti o „mašinku připojitelnou k telefonu“, xerox či tiskárnu. Dopisy určené slavným literárním či politickým exulantům, vyzývající je k diskusi. Z bezpečnostních příčin používané pseudonymy.

Prostor vznikl z potřeby něco dělat v dusné atmosféře totalitního zmaru a znormalizované společnosti, potlačit v lidech onen vnitřní strach. V roce 1982 ho založili Jiří Hapala,Aleš Lederer,Jan Štern a Jan Vávra jako samizdat, v…