Další poklady templářovy truhly

V Lisabonu, zachmuřeném jižním městě na okraji Atlantiku, lze narazit na velikána portugalské moderní literatury Fernanda Pessou na každém kroku. Měl však větší štěstí než jeho současník, Pražan Franz Kafka. Turisté si o něm sice čtou v bedekrech, ale jeho podobenku na tričku si většinou nenavlékají na letním horkem zpocená těla. Maximálně zajdou do vyhlášené kavárny Brasileira, kde sedí jeho bronzová socha, dají si espreso a zkouší si představit, jaké to asi bylo, když tady sedával ten plachý a osamělý muž a cosi sepisoval. Třeba zrovna pracoval na své Knize neklidu, jež nyní vychází česky ve druhém, rozšířeném vydání.

Ušpiněná modrá košilka

Fernando Pessoa (1888–1935), jeden z největších světových básníků a spisovatelů dvacátého století, je přítomný v každé lisabonské ulici. V každé zdi či kamenném schodu starých čtvrtí prolezlých slanou mořskou plísní. Nebyl totiž sám. Zmnožil své já jako nějaký bůh modernistické literatury na více než 70 fiktivních osobností, tzv. heteronym, a zabydlel své milované město jejich osudy, povahami, texty a horoskopy.

Začal s tím už v sedmi letech, kdy napsal první báseň Mé drahé maminečce a vymyslel své první heteronymum Chevaliera Pase. Dětství měl pestré, ale ve svém díle na ně většinou vzpomíná s hořkostí: „Bůh mě stvořil jako dítě a nechal mě jím být navždy. Proč ale…