Televize

Doporučovat ke zhlédnutí africké drama zabývající se ženskou obřízkou, jehož vysílání Česká televize navíc spolehlivě uklidila do časných ranních hodin, se zdá být úkolem vpravdě sisyfovským. Film letos zesnulého senegalského veterána Ousmane Sembeneho s názvem Moolaadé (2004) si ale pozornost zaslouží. Příběhu ze saharské vesnice, v níž se skupinka žen vzbouří proti barbarskému zohavování dospívajících dívek, překvapivě nechybí humor a šarm. S důrazem na vizuální vytříbenost a na oslavu ženské síly a pospolitosti dá snímek vzpomenout například na tvorbu Pedra Almodóvara.

Režisér Sembene, často nazývaný otcem afrického filmu, natočil za svou kariéru desítku sociálněkritických celovečerních snímků, které se vždy snažily vystihnout problémy sužující jeho kontinent. Levicově naladěný intelektuál se již v padesátých letech začal prosazovat jako úspěšný literát. Brzy ale pochopil, že beletristické knížky vydávané ve francouzštině nemají potenciál zasáhnout větší počet lidí. Začal proto natáčet filmy s cílem podat zprávu o opomíjeném světadílu a dodat jeho obyvatelům sebevědomí. Molaadé, pozdní majstrštyk angažovaného filmaře, uhranul nejen diváky v Africe, ale i na festivalu v Cannes, kde získal hlavní cenu v sekci Jiný pohled.

V centru pomalu vyprávěného a pečlivě vygradovaného vyprávění je Collé Ardo (Fatoumata Coulibalyová), druhá ze tří žen váženého člena vesnické honorace. Před sedmi lety odmítla nechat obřezat svou dceru Amsatou, už jen proto, že při jejím porodu kvůli obdobně znetvořeným vlastním genitáliím málem zemřela. Vystavila ji tak ovšem vesnickému označení „kilamoro“, tedy ta, která kvůli odmítnutí mučícího rituálu nemá právo najít manžela.

Jednoho dne na jejím pozemku vyhledá útočiště čtveřice dospívajících dívek snažící se uniknout před pohlavním zohavením. Collé natáhne přes vchod svého příbytku provaz a vysloví magické slůvko moolaadé, což v místní folklorní mytologii znamená, že až do jeho odvolání nesmí nikdo z vesnice na ukryté dívky vztáhnout ruku. Nepomůže, že místní muži zabaví svým ženám obstarožní rádia na baterky jako symboly západního satana ohrožujícího mnohasetletý společenský řád a demonstrativně je zapálí před mešitou. A nepomohou ani protesty vlivné skupiny starších žen, která tradičně vykonává obřízku a která přes zdánlivou autoritu mužů prakticky vládne celému vesnickému společenství. Jiskra revoluce je zažehnuta.

V klíčové scéně Colléin manžel na nátlak příbuzných bičuje na návsi svou ženu, aby ji donutil zrušit moolaadé, a sympatie přihlížejících žen se pomalu přelévají na rebelčinu stranu. Kamera zabírá detailně tvář v podstatě dobráckého muže, která zrcadlí nejen smutek z toho, co právě dělá, ale také nejasné uvědomění si toho, že jde o historický okamžik, který pravděpodobně od základu změní život dogmatické komunity.

Režisérův model uspořádání vztahů mezi muži a ženami v kulisách zapadlé vesnice se dá jednoduše vztáhnout i na fungování celé společnosti. A nejen v afrických islámských zemích. Nejde samozřejmě jen o samotnou obřízku, ale tenhle vitalitou překypující příběh zasazený do Burkina Fasa mluví něčím nadčasově platným i k nám.

Moolaadé,ČT 2, 22. 10., 1.00