0:00
0:00
20. 10. 20072 minuty

Editorial

Je to záhada, že Češi – pověstní svou racionalitou, když jde o peníze – bez odporu strpí lajdáctví politiků, kteří si hrají s miliardami ve státním rozpočtu, jako když si kluci házejí mincí.

simecka 300
Autor: Respekt
Autor fotografie: Pavel Reisenauer Autor: Respekt

Je to záhada, že Češi – pověstní svou racionalitou, když jde o peníze – bez odporu strpí lajdáctví politiků, kteří si hrají s miliardami ve státním rozpočtu, jako když si kluci házejí mincí. Je velkým českým paradoxem, že díky vyspělé a organizované společnosti sice běží ekonomika na plné obrátky, ale politická elita se loudá za výkonem národa o deset let pozadu.

↓ INZERCE

Co však může vlastně běžný občan dělat? Má louskat tisíc stran grafů a tabulek a zkoumat, kam a proč jdou jeho peníze z daní? Redaktoři Jaroslav Spurný a Tomáš Sachr to udělali a ptali se také, jak se takový rozpočet dělá. Pokud si myslíte, že čtení o rozpočtu nemůže být zábavné, mýlíte se. Je to příběh k smíchu i k pláči zároveň (str. 16 až 21).

Další příběh, o kterém píšeme, je starý dvacet let a dnes už naštěstí vyvolává úsměv nebo také slzy dojetí. Peter Bakewell přišel na kanadské velvyslanectví do Prahy v roce 1986 a o Československu nevěděl téměř nic. Přesto během několika týdnů odhalil podstatu tehdejšího režimu, před kterou mnozí jiní diplomaté ze Západu po léta zavírali oči, a rozhodl se použít svůj diplomatický pas a auto na pašování zakázané literatury. Riskoval hodně, včetně své kariéry. O dobrodružném tichém souboji s StB, který jako by vypadl z knihy Fredericka Forsytha, mlčel dvacet let a poprvé o něm promluvil až teď. Naše redaktorka Silvie Lauder byla u toho (str. 26 a 27).

Rok 1986, to je už hodně vzdálené časové pásmo, ale překonáte ho za několik desítek hodin. Stačí vyrazit do Barmy. Náš spolupracovník a redaktor ČT Tomáš Vlach to udělal a stal se svědkem poražené revoluce, ale také odhodlání lidí zkusit to znovu. „Už nemáme co ztratit, příště do toho jdeme znova a tentokrát to vyjde,“ říká jeden z mnichů a hledí do údolí, kde komando vojáků čeká na noční výjezd do klášterů (str. 32 a 33).

Ale pohlédněme také do budoucnosti. Bude Hillary Clintonová americkou prezidentkou? Týdeník The Economist jí dává velké šance (viz téma na stranách 36 až 41). V takovém případě však vyvstávají otázky, na které není lehká odpověď. Jak se například bude titulovat její manžel Bill? A vůbec, prospěje tato clintonovská restaurace Americe?

Vážené dámy a pánové,

příjemné čtení vám přeje

MARTIN M. ŠIMEČKA


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].