Anketa: Jak se média sama podílí na tom, že politici znevažují svobodu slova a mluví o potřebě nového tiskového zákona?

Milan Kruml

mediální analytik

1. Mediální scéna není schopna vystupovat jako celek a hájit své pozice bez ohledu na partikulární zájmy.

2. Česká média jsou často až příliš ochotna přebírat témata a rétoriku politiků. Namísto toho, aby sama určovala agendu, nechávají si ji v mnoha případech vnutit. To vede k tomu, že je politici vnímají jako nástroj, nikoli jako rovnocenného partnera.

3. Politici k odůvodnění svých snah před veřejností využívají nejen v našem mediálním prostředí nedostatečně definovaných pojmů, jako jsou vyváženost nebo objektivita, ale také chyb, jichž se média zbytečně dopouštějí – kampaňovitost, nedostatek odbornosti, opomíjení presumpce neviny atd.

Jiří Musil

sociolog

Česká média se podílejí na upadání svobody slova tím, že podporují myšlenkový konformismus. Zapomínají na varování liberála J. S. Milla: „Je-li určité mínění přinuceno, aby zachovávalo mlčení, může být podle všeho pravdou.“ Média, preferujíce např. rozhovory s politiky, vytvářejí zúžený obraz světa. Je důležité, aby veřejnost znala názory těch, kdo mají politickou moc a ovlivňují náš život. Ale novináři by si měli uvědomit, že rámce našich životů jsou vytvářeny i jinými lidmi. Podle sociologů si Češi nejvíce váží lékařů, vědců, univerzitních učitelů. Poslanci jsou až na 25. místě v pořadí sociální prestiže. Soustředění médií na ně je jistým znevažováním svobody slova.

Erik Best

vydavatel věstníku Fleet Sheet

Tak jako existují politici, kteří odvádějí různě kvalitní práci, jsou i žurnalisté dobří a špatní. A je těžko říct, mezi kterými je více plev. V mladé demokracii je přirozené, že se kvalita prosazuje pomalu.

Snaha uměle potlačit svobodu tisku však povede ke zhoršení atmosféry ve společnosti. Špatní politici budou mít útočiště v zákonech a novinářské prostředí nebude moci oddělit zrno od plev, protože i ti nejlepší reportéři se budou zdráhat vynikat pod hrozbou sankce. Teoreticky existuje veřejná kontrola v obou oblastech – volby a trh. Je ale přece jen jednodušší založit redakci než vyhrát volby. Výsledkem je větší tlak na zkvalitnění v politice než v žurnalistice.

Karel Hvížďala

novinář a spisovatel

Prvotní selhání je u politiků, kteří netrvali na dodržení licenčních podmínek pro Novu, a ta stlačila úroveň zpravodajství, publicistiky i zábavy na nejnižší možnou míru, které se začala přizpůsobovat ostatní média. Důsledek je, že nemáme žádné prestižní noviny (kromě HN), ale popnoviny, ČT se stále víc přibližuje Nově, a navíc nedodržuje vnitřní standardy veřejnoprávnosti (ředitelská struktura není oddělena od šéfredaktorské, neexistuje tisková rada jako kontrolní orgán ani kodexy redaktora) a po odchodu BBC i rozhlas ztratil kvalitní vzor. A připočteme-li obecnou chudobu a malou schopnost vzdoru, kterou jsme ztratili za totality, tohle je výsledek.