Pokažené dějiny komiksu

Pozice komiksu v Česku zdaleka není tak pevná jako Spider-Manova pavučina. Komunisté jej pro jeho „pokleslost“ a „prozápadnost“ odmítali používat, byť jen jako prostředek propagandy, intelektuálové se ošklíbají nad jednoduchostí kreslených obrázků, dospělí si myslí, že jde o médium určené jen dětem, a mládež sama často nemá na poměrně drahé komiksové sešity a knihy peníze. Co s tím? O ustavení komiksu jako seriózního subjektu vědecko-historického pojednání a o „rozvoj komiksové gramotnosti“ se podle vlastních slov pokusil vysokoškolský učitel a analytik televize Nova Milan Kruml v nedávno vydané publikaci Comics: stručné dějiny. Jeho nakladatel Václav Dort tvrdí: „Je to průkopnický počin, za kterým stojí sedm let autorovy práce.“ Má pravdu, ale stejně je třeba dodat, že autor si své zasloužené prvenství nakonec docela slušně pokazil.

Chyby, kam se podíváš

Comics: stručné dějiny ve skutečnosti není tak úplně stručná kniha. Na třech stovkách stran se od samých počátků komiksu přes zrození figurek Walta Disneyho ve 30. letech a seriálové sešity superhrdinů dostáváme až k dnešním magnátům tzv. graphic novels Allanu Mooreovi a Neilu Gaimanovi – k těm bohužel až příliš stručně. Česká scéna a žhavá komiksová současnost jsou úmyslně ponechány stranou, i bez nich je však kniha poměrně monumentální. Některé pasáže – třeba ta o japonských manga komiksech – působí jako příliš fajnšmekrovské čtení. Zajímavá interpretace některých děl, zasazení přelomových komiksových událostí do společenského kontextu a z archivů vydolované anekdoty ovšem z historického přehledu nakonec dělají docela zábavnou knihu. Také abecední rejstřík tvůrců komiksů i děl samotných je k nezaplacení. Ale mouchy by se našly – a dokonce tolik, že je jednou ranou nezabijete.

Technicky krásně vypravená kniha s velkým množstvím ilustrací vyšla v nákladu 800 výtisků, což je na práci v podstatě vědeckou solidní počet. Nejen díky luxusní obálce, kterou speciálně pro tuto publikaci vytvořil světoznámý britský komiksový kreslíř Bryan Talbot, se kniha hojně prodává a vydavatel prý už nyní připravuje dotisk. Počítá se díkybohu i s opravením neobyčejné spousty faktických chyb, kterými text disponuje a na něž upozorňuje (místy s nemístnou žlučovitostí) webový server Komiksárium. Jména tvůrců v několika variacích, překlepy a množství věcných přehmatů čtenáře dokážou pekelně namíchnout, když za publikaci zaplatil sedm stovek – a kvalitní papír pachuť na jazyku jen tak nezažene.

Přemnožené anglicismy zpomalují četbu stejně jako neodbytná myšlenka, že tohle jste už někde četli (ať už v Krumlových dřívějších článcích nebo v zahraničních publikacích). Máte-li rádi komiks, přijde vám nedotaženosti potenciálně průlomového díla líto; seriózním zájemcům raději doporučme počkat na slibované druhé, upravené vydání.

Zdá se, že příležitost rehabilitovat komiks v očích široké veřejnosti byla chycena za pačesy příliš rychle a málo pevně. Milan Kruml se věnuje tolika věcem na tak vysoké úrovni, že by byl zázrak, kdyby všechny dělal dobře. Možná by se zkrátka bylo vyplatilo přípravu protáhnout ještě o jeden, osmý rok.

Autorka je doktorandkou na FSV UK.

MILAN KRUML: COMICS: STRUČNÉ DĚJINY

Comics centrum, 318 stran.