Neklidný sv. Václav

Odpočívejte v míru a pokoji. Na podobné nápisy lze narazit skoro na každém křesťanském hřbitově. O míru mrtvých toho smrtelník sice moc neví, dokud mytologickou řeku Styx nepřekročí sám, ovšem slovo pokoj už svůj konkrétní význam má i pro živého člověka. Proto jsou hřbitovy místem klidu a ticha a jenom blázna by napadlo, pořádat právě tam schůzi či třeba turnaj v ping-pongu.

Není to přitom jen otázka víry v posmrtný život, ale především piety. Neboli úcty k mrtvým, k minulosti, kterou většinou neznáme, ale bez níž bychom tady nebyli. Hroby s lidskými ostatky jsou proto chráněny i zákonem. Otevřít je bez příslušného povolení znamená dopustit se trestného činu. Natož nějak manipulovat či zneužívat kosti a lebky kdysi živých lidí. Přinejmenším v Evropě jde o staletou tradici. Ale i ve vzdáleném Vladivostoku před časem vyvolal vlnu veřejného pobouření fakt, že si tamní výrostci vyzdobili svoji diskotéku lebkami někdejších zeků, jimiž tato část Sibiře od dob stalinismu oplývá.

Ani v české kotlině nebylo rovněž nikdy zvykem, aby u příležitosti rodinného výročí potomci vykopali dědečka, na zbytek hlavy mu narazili jeho oblíbený klobouk a pak si ji vystavili doma v obýváku. Proto vyvolává rozpaky zčernalá lebka knížete Václava, ozdobená korunou s českými granáty a perlami, která byla umístěná ve skleněné bedně na pouti ve Staré Boleslavi. Nešlo přitom o pouť s kolotoči, mořskou pannou, strašidelným zámkem, cukrovou vatou a cirkusem, tam by její přítomnost určitě vzbudila nelibost a pohoršení. Představení se konalo během Národní svatováclavské pouti a státního svátku v pátek 28. září. A poněvadž fragment z vévody nesl kardinál Vlk, na první pohled bylo vše v pořádku. Až na toho mrtvého chudáka knížete. Užil si svoje. Zní to divně, ale co víme o tom, jaký mají mrtví vztah ke zbytkům své někdejší tělesnosti?

Aby se údajně zaklimatizoval, převezli relikt jeho horní části těla už ve čtvrtek z Pražského hradu do Týnského chrámu. Neboli pěkně z kopce dolů, do výfukovými plyny zamořeného podhradí. Adaptovat torzo panovníka na moderní demokratickou dobu není přece nejjednodušší. Nazítří pak v doprovodu ozbrojené policejní eskorty vyrazil na pouť. Samozřejmě lze vypočítat různé důvody proč. Jako křesťanská relikvie, symbol české státnosti, mysteriózní pouto češství. Pohled na popraskané temné díry po očích a na chatrné zbytky zubů zkrátka každý prožívá jinak. Třeba i jako morbidní a neetické veřejné předvádění ostatků mrtvého a namísto pokojného odpočinku převážení části oběti dávné vraždy na místo krvavého činu.