Napůl moralista a napůl cynik

Když v roce 1998 vyšel ve Francii druhý román Michela Houellebecqa Elementární částice, zapůsobil jako zjevení. A stejně překvapivě a svěže působí i teď, když s téměř desetiletým zpožděním vychází v českém překladu. A to těsně poté, co jiné nakladatelství vydalo autorův poslední román Možnost ostrova.

Společný problém – sex

Pokud se o některých románech říká, že mají silně nadčasovou dimenzi, tak tenhle to rozhodně není. Je to román silně „časový“, velice citlivě zachycující atmosféru konce 20. století. Ostatně ne náhodou Houellebecqovo psaní občas připomene francouzské dekadentní autory přelomu 19. a 20. století, což potvrzuje často opakovaný bonmot, že konce století vždy bývají pochmurné a rozkolísané. V mnohém je to též román nietzscheovsky jasnozřivý – Houellebecq velice jasně a na konkrétních příkladech ukazuje, kde jsme se jako civilizace ocitli. Není to pohled lichotivý a spisovatel si našel zvláštní parketu cynického pozorovatele, která mu umožňuje s krutým smyslem pro humor postihovat nejrůznější aspekty současného světa. Aniž by však bylo možné zcela vyloučit, že pod maskou cynika se v podstatě skrývá tradiční moralista. Anebo fatalista.

Všechna tato čtení Houellebecqových textů jsou možná: pro některé bude cynikem kráčejícím ve stopách Célina, pro jiné moralistou odkrývajícím v plné nahotě předsudky, které určují běh světa, a pro další čtenáře člověkem vypisujícím se ze svých osobních traumat. Tato mnohoznačnost výkladu na jedné straně velmi dobře koresponduje s atmosférou doby, kterou Houellebecq popisuje, na straně druhé pak propůjčuje jeho psaní uhrančivé kvality. Michel Houellebecq nesděluje svým čtenářům nějaké věčné pravdy ani neuchvátí literární zápletkou či metaforami. Poměrně prostým jazykem pojmenovává věci a dění kolem nás. A přesto ty jeho popisy říkají o dnešní společnosti víc než všechny obsáhlé teorie.

Michel Houellebecq nehledá konkrétní příčiny ani nenabízí východiska. Svět v jeho románech se zmítá v začarovaném kruhu a konec se neodvratně blíží: „Pod platinovým nebem se točila obrovská ozubená kola. Nacházel se možná na konci věků; každopádně svět, tak jak ho znal, dospěl ke konci.“

Do značné míry je tento pochmurný pohled daný i osobní autorovou zkušeností – ostatně autobiografické motivy v Elementárních částicích nelze přehlédnout. Protagonisty románu jsou nevlastní bratři Michel a Bruno, které vychovávají – podobně jako Houellebecqa – prarodiče, protože jejich rodiče hippies se o ně postarat nedokázali. Bratři od útlého dětství trpí depresemi a mentálními problémy. Při četbě knihy se nelze ubránit dojmu, že oba představují určité verze osobnosti vypravěče. Bruno opouští milující ženu a vrhá se do šílených dobrodružství, jež nabízejí swingers kluby a podobné podniky. Vědec Michel se zmítá v hlubokých depresích a snaží se vytvořit plán vývoje nového druhu člověka – jeho nástupu se však nedočká, neboť jej deprese dovedou k sebevraždě. Nevlastní bratři mají jeden společný problém – sex. A ten je podle Houellebecqa i problémem moderního světa. To, co spustila sexuální revoluce v šedesátých letech, je ničivé, ovšem nejde to zastavit. Jsme zmítáni proudem, který je silnější než my, proudem, jehož ničivou sílu si jasně uvědomujeme, a přesto se do něj znovu a znovu vrháme.

Autor je anglista.

Michel Houellebecq: Elementární částice

Garamond 2007, 300 str.