Jako vejce vejci

Také máte někdy pocit, že dnes žijeme v opravdovém individualistickém ráji, ve kterém je každý člověk kolem vás silnou osobností s vlastními, originálními názory? A těmi si je navíc často tak jistý, že je bezohledně prosazuje, aniž by respektoval ostatní?

Dříve se individualismus musel prosazovat proti různým formám potlačení jedince. Ať už to byla křesťanská snaha podřídit člověka striktní morálce a službě druhým, nacionalismus s pevně danou představou o „správných“ příslušnících vyvoleného národa nebo minulý režim, který by nejraději každou osobnost rozpustil v jásajících davech. Proti takovým tlakům obstály jen skutečné individuality, schopné svou jedinečnost zakořenit v nebanální životní zkušenosti či v umělecky hodnotném díle. Pokud tito lidé chtěli svůj postoj uhájit, nemohli někdy brát velké ohledy na své okolí.

Mnoho „individualit“ kolem mě jako by si z oka vypadlo a jejich originální názory se často podobají jako vejce vejci. Utvářejí si je na základě toho, do jaké „partičky“ patří, jaké noviny čtou, koho volí, jaké myšlenkové a kulturní proudy jsou jim vlastní… I já se občas přistihnu, že myšlenky nějakého svého oblíbence prezentuji jako své vlastní. A ještě absurdnější pocit mám, když můj oblíbenec vysloví myšlenku, s níž nesouhlasím, ale protože ji řekl on, beru ji za svou. Vezmu-li v úvahu, že to tak dělá téměř každý, nevím, můžeme-li se považovat za silné individuality.

Zestejňuje nás také reklama, která útočí právě na naši potřebu odlišit se. Projev své já zakoupením našeho výrobku, dej najevo svoji individualitu koupí naší značky. Všichni se tak stáváme nosiči stejných značek. Podobně sériově začínáme i myslet, ačkoliv jsme pevně přesvědčeni o své originalitě.

Co s tím? Co znamená být skutečnou individualitou v současné době? Opravdové osobnosti se dnes už nepoznají podle bezohledného chování, které je nutné k sebeobraně před společenskými tlaky. Jejich myšlenková nezávislost se spíše projeví ohleduplností, schopností komunikovat s druhými a skutečně jim naslouchat, tolerováním a přijímáním i jiných názorů.

Právě hledání těchto skutečných individualit, které nezaměňují jedinečnost s frackovitostí, je možná údělem dnešního individualismu. Hledat takovou individualitu v sobě, hledat takové individuality kolem sebe – právě to může být východiskem ze stádnosti sebeprosazujících se jedinců.

Autorka je dokumentaristka.