Zkrocení zelené bestie

Samuel R. Caldwell měl smůlu. O týden dřív si ještě mohl svobodně prodávat, co chtěl, a najednou se do jeho bytu v Denveru, kde právě zákazníkovi nabízel ke koupi dvě marihuanové cigarety, dobývala coloradská policie a agenti FBI. Psal se 2. říjen roku 1937 a uplynulo jen pár hodin od chvíle, kdy americký Kongres schválil zákon o zákazu volného prodeje marihuany. Nezaměstnaný námezdní dělník Caldwell, kterého měla policie v hledáčku už delší dobu, si právě vysloužil neradostné prvenství – stal se prvním člověkem, jehož ve Spojených státech dostala omamná bylina za mříže. „Považuji marihuanu za nejhorší ze všech narkotik, mnohem horší než morfin nebo kokain,“ hřímal soudce Foster Symes, když posílal dealera na čtyři roky do Leavenworthské věznice. „Pod jejím vlivem se z lidí stávají bestie. Marihuana ničí život jako takový a já nemám žádné pochopení pro ty, kdo ji prodávají.“ Osmapadesátiletý Caldwell si v těžké káznici odseděl celé čtyři roky a záhy po návratu zemřel.

Lidé z jeskyní

Pěstovali ji prý George Washington i Thomas Jefferson, na papír vyrobený z jejích stonků se tiskla Bible, z jejích vláken se tkaly plachty a lana, šily se z ní šaty a vyráběly námořní mapy. Marihuana alias konopí, jež se v přírodě vyskytuje v několika druzích s různým obsahem psychoaktivní látky THC, dlouho patřila k pilířům amerického zemědělství. O tom, že se rostlina dá také kouřit, se veřejnost začala dozvídat až od 20. let 20. století.

Coby rekreační drogu si marihuanu tehdy oblíbili Mexičané, kteří přicházeli do USA pracovat jako levná námezdní síla, a do štiplavého dýmu se halily také první jazzové kluby, kde se scházela černošská komunita. O účincích drogy začaly brzy kolovat hrůzostrašné historky. „Celá rodina byla vyvražděna mladistvým závislým z Floridy,“ psal například The American Magazine, „sekerou zabil svého otce, matku, dva bratry a sestru. Když přijela police, vypadal jako omámený. Chlapec vysvětlil, že si vytvořil návyk na něco, čemu kamarádi říkají muggles – dětské jméno pro marihuanu.“ Podobných článků přibývalo a pro čtenáře novin začalo konopí rychle nabývat démonické podoby. Jednotlivé americké státy přijímaly regulační zákony a federální úřady spustily kampaň, jež měla přesvědčit poslední pochybovače. „Z uživatele marihuany se stává démon se sklony k divokosti a chování jeskynního muže. Jeho sexuální choutky narůstají a končí pácháním nejhorších zločinů. Slyší světlo, vidí zvuky, a aby tomu všemu unikl, stává se násilníkem a zabíjí,“ informoval v polovině 30. let oficiální bulletin FBI.

V pozadí protimarihuanového tažení, jehož argumenty pozdější studie z drtivé většiny vyvrátily, stál muž jménem Harry Anslinger. Syn pensylvánského holiče a úspěšný policista se stal v roce 1930 šéfem nově zřízeného Federálního úřadu pro narkotika a konopí prohlásil vedle heroinu a kokainu za svého úhlavního nepřítele. Říkával, že jeho kariéru nasměroval zážitek z dětství – když mu bylo dvanáct let, slyšel prý děsivý nářek muže závislého na morfinu. Pozdější studium archivů protidrogového úřadu ovšem vyneslo na světlo ještě jednu možnou motivaci. Protimarihuanová agenda i Anslingerovy osobní poznámky silně zaváněly rasismem – hlavními konzumenty konopí byli totiž Mexičané, černoši a indiáni.

Když v roce 1937 Kongres projednával zákon, jenž prodej marihuany fakticky zakázal, trvala debata pouhou hodinu. Jediným, kdo se odvážil oponovat Anslingerovým tvrzením, byla Americká lékařská asociace. „Neexistují žádné důkazy,“ prohlásil její zástupce William C. Woodward a dodal, že federálnímu úřadu by slušelo, kdyby svá tvrzení o nebezpečnosti marihuany opíral spíš o nějaká oficiální data než o články z novin. Kongresmany ovšem nepřesvědčil a pár hodin po hlasování už v denverské policejní cele seděl první zatčený dealer.

Bytelný monopol

Ještě jednu zajímavou věc tehdy William Woodward řekl – že marihuana by mohla mít léčebný potenciál, jehož výzkum přijímaný zákon zkomplikuje. Bylo to docela prorocké. Dnes, kdy marihuanu vyzkoušel každý třetí Američan a takřka všechny studie jí přisuzují menší nebezpečnost než legálnímu alkoholu, bude asi málokdo věřit, že bylina dělá z lidí zabijáky (stejně tak se samozřejmě nedá popřít, že má významná zdravotní rizika). Její výzkum se však podařilo zabetonovat až do dnešních dnů.

Jiné, nepřírodní drogy, jako LSD nebo extázi, pro účely vědců vyrábí v USA několik akreditovaných laboratoří. Marihuanu, jejíž léčivé účinky pro některé typy diagnóz se považují za velmi nadějné a dvanáct amerických států již povolilo nemocným její užívání, však stále smí pěstovat jediné pracoviště – podléhá vládní protidrogové agentuře DEA a svobodné bádání značně brzdí. Ledy se hnuly až letos. Profesor Lyle Cracker, botanik z Massachusettské univerzity zaštítěný nevládní organizací, stávající praxi napadl u soudu a vyhrál. Soudkyně rozhodla, že uvolnění monopolu je ve veřejném zájmu. Jde zatím jen o doporučení, které se DEA zdráhá splnit, ale zdá se, že po sedmdesáti letech příznivci marihuany poprvé tahají za delší konec. Na jejich stranu se přidala média a dopisem adresovaným řediteli DEA i pětačtyřicet kongresmanů a senátorů.