Potíže se státní správou

Zdenek Slouka

(1923), za války členem odbojové skupiny, poté redaktorem Svobodných novin. V roce 1948 emigroval, v USA se stal redaktorem RFE, přitom studoval politologii na New York University a na Columbia University, kde pak působil jako profesor. Stejnou funkci zastával na univerzitě ve Washingtonu a v Pensylvánii.

Je to docela slušná ostuda, kterou si náš stát přivodil diletantstvím svého politického aparátu při zajišťování fondů z Evropské unie. A ostuda je to vleklá. Poslední případ, kdy ministerstvo školství nezvládá přípravu operačního programu pro „výzkum a vývoj pro inovace“ a tím ohrožuje přísun 68 miliard korun z fondů EU, je pouze to a nic víc: jedna epizoda v dlouhé ostudné řadě. Ale snad to bude k něčemu užitečné.

Z podloží našeho politického uspořádání vyhřezlo něco nezdravého, co politikové znají, leč vidět nechtějí, neboť sami jsou do značné míry toho strůjci, a občan to v celém rozsahu vidět nemůže: nekompetence, přímo fušerství, které jsou zabudovány do orgánů státní výkonné moci. Toto se nevztahuje jen na současné ministerstvo školství a na současnou vládu. Za dřívějších vlád a na většině ministerstev tomu nebylo jinak.

Z miliard eur, které byly v letech 2004–2006 ve fondech EU k dispozici České republice, vládní orgány byly schopny vyčerpat jen asi dvě pětiny – z nových členů EU si jen Lotyšsko a Kypr počínaly hůře než ČR.

Pro období 2007–2013 může ČR předložit Unii 24 operačních programů – celkový přínos 730 miliard korun. To už není kapesné. První rok uplynul – ani jediný přijatelný program neprošel. Kde to vázne?

Kde hledat

Jeden klíč k odpovědi: vyšší státní zaměstnanci ministerstev, jmenovaní, nikoliv volení, jsou dosazováni na svá místa pro svou partajní příchylnost, nikoliv pro svou odbornost, a i když získají jakousi odbornost praxí, při změně vlády nebo výměně ministrů odcházejí nebo „jsou odejiti“. Opět příklad z dneška: „Ministerstvo školství,“ praví usnesení Rady pro výzkum a vývoj ze 14. září, „není schopno plnit svou funkci – všichni jeho pracovníci už rok zapojení do přípravy operačního programu EU buď již odešli, nebo odcházejí.“ Toto lze promítnout do všech ministerstev a do všech období.

Chyba je jistě v zákonech, neboť i ty jsou namnoze připravovány týmiž diletanty. Teprve r. 2002 jsme se zmohli na tzv. „služební zákon“ pro státní zaměstnance, který dosud ani nevstoupil v platnost, a vláda se již již hotoví připravit jiný, který by „určil hranici mezi politickými a úřednickými místy ve státní správě a zajistil odpolitizování, profesionalizaci a stabilizaci veřejné správy“. Když to dobře půjde, nový zákon by mohl platit od 1. ledna 2009. Do té doby…

Potom už zbude jediná otázka: jestli sebelepší zákon přehluší drsné tóny politické kultury partají.

Nerad píši o chmurných věcech. Je třeba rovnováhy. Tisk oznámil jakýsi velkolepý objev: „Objev dává Zemi naději, že i ona za pět miliard let přežije rozpínání Slunce.“ To člověka jistě potěší.