Jak pomoci Barmě

Junta v Barmě se nemíní vzdát a rozhodla se jít přes mrtvoly. Po týdnu nepřetržitých demonstrací, které vláda rozhání střelbou, visí ve vzduchu otázka, co může dělat a dělá svět.

Američané a Evropa zareagovali rychle a podle očekávání kriticky, na barmský režim však prakticky v krátkodobém ohledu neměli vliv. Analytici upozorňují, že klíčovou roli hrají obchodní spojenci Barmy – Rusko, Indie, státy jihovýchodní Asie a hlavně Čína. To ale není pro lidi v Barmě nic záviděníhodného. Rusko řeční o „vnitřní záležitosti“ Barmy. To je mimořádně nechutné, protože všichni přece vědí, že juntě nejde o nic jiného než udržet pro malou skupinu lidí značně nadstandardně blahobytný život.

Pokud jde o Čínu, byl by skoro zázrak, kdyby barmský režim tlačila k dialogu s opozicí, jak mnozí spoléhají. Čína sice zažívá neskutečný ekonomický vzestup, bude hostit olympijské hry a politici ze všech koutů světa se div neplazí po zemi, jen aby se čínským vůdcům zalíbili (Jiří Paroubek by mohl vyprávět); politicky je však Čína na úrovni Barmy. Obě země vůbec nepřipouštějí opozici. Čína ještě mnohem hůř než Barma zachází s náboženstvím. Pokud by tibetští mniši začali demonstrovat tak, jako barmští, Čína by jejich revoltu pravděpodobně rozehnala s podobnou tvrdostí, jakou dnes vidíme v Barmě. Byť kvůli olympijským hrám by možná do mnichů nestřílela přímo v ulicích, ale odvezla by si je k tomu účelu někam do ústraní.

I v jihovýchodní Asii se těžko hledá zastánce lidí v Barmě. V sousedním Thajsku, Laosu, Kambodži, Vietnamu, Indonésii ani v Singapuru nejsou autority, které by mohly někomu dávat lekce z demokracie. Jedinou takovou zemí je Indie, ta ovšem s Barmou čile obchoduje, dodává jí zbraně a snaží se uzmout kus z vlivu Číny.

Pokud selže velká politika, nezbývá než se spolehnout na tu malou. A Barma ukazuje, jak důležité jsou v politice symboly. Vůdkyně barmské opozice Aun Schan Su Ťij strávila posledních osmnáct let odříznutá od veřejného života. Ve vězení je i teď. Přesto je to ona, kdo drží demonstrace svojí morální autoritou při životě, je to ona, kdo nepřehledné vzpouře dává v očích světa srozumitelnost.

Možná není náhoda, že v zemích, kde podobné živoucí symboly nemají (Čína nebo třeba Kuba), se na významnější odpor proti totalitnímu režimu stále čeká.

Tenhle fakt je ostatně zajímavý i pro nás. V Česku zatím uběhlo málo času, aby Češi začali debatovat o roli a významu Václava Havla v odporu proti komunistům. Význam Su Ťij ale ukazuje, že i přínos Havla byl před osmnácti lety větší, než jsme si dnes ochotni připustit.

Aktuální glosy na → Glosy.respekt.cz