Evropské víno vře

Auto projede serpentinou a v údolí pod ním se zjeví malinká vesnička. Ke shluku kamenných domů s trčící věží kostela ze všech stran klesají zvlněné řady vinohradů jako hřebínky vln zeleného moře. Vysoko ve vzduchu plachtí dravec. Panuje ničím nerušené ticho. Člověk by řekl idyla.

Stejný pohled nabízí skoro každá francouzská vinařská vesnice nejen tady v Burgundsku. Třeba i Montredon-des-Corbières, jejíž vinohrady pro změnu lemuje reliéf skalnatých a sluncem rozpálených jižních hor na pozadí modré, větrem vyfoukané oblohy. Za poklidnými obrazy ale bublají vášně a emoce. Právě v Montredonu kvůli moku olympských bohů tekla i krev: před třiceti lety tam během rozsáhlých násilných protestů proti dovozu konkurenčního italského vína v přestřelce zahynuli dva lidé a třicet dalších bylo zraněno. Teď při nedávných vinařských nepokojích v několika oblastech Francie už rakve naštěstí nebyly třeba. Po chodnících před prefekturami se však pro změnu valily proudy vína a rozhněvaní muži rozbíjeli importované láhve s bílým nebo červeným v regálech samoobsluh. Francouzské vinařství totiž už dlouhá léta stůně a sužují ho především dva bacily: za prvé fakt, že tamní vinaři vyrábějí víc a víc vína, o které je čím dál menší zájem, a za druhé skutečnost, že stolní víno dovážené z ciziny předčí to francouzské nejen nižší cenou, ale i kvalitou.

S dvaceti procenty světové produkce přesto Francie nadále…