Ekonomika a štěstí pro ZŠ

Předměty se mění a vznikají. Učitelé ale zůstávají stejní, pedagogické školy také. „Jak by měla podle vás vypadat ideální škola?“ ptá se paní učitelka v Základní škole J. A. Komenského v Lysé nad Labem. A šesťáci ve skupinách vymýšlejí. Například že by místo jídelny bylo KFC, na školu v přírodě by se jezdilo do Tuniska a učitelé by učili, jak chtějí žáci.

Na závěr hodiny má každý napsat na papír přání pro někoho ze spolužáků a papírek mu předat, což děti za mírného pošťuchování a pobíhání provedou. „Ale zkuste se na něj nepodívat a vydržet to až do večera,“ nabádá učitelka Hana Fabiánová.„Příště se jich zeptám, jak dlouho to kdo vydržel. Je to také trochu trénink vůle,“ vysvětluje později. V tomhle předmětu se vůbec trénují neobvyklé věci, děti se tu mají učit „respektovat ostatní, upevňovat sociální vztahy, sebepoznání a sebehodnocení“. A cože to je za předmět? Je to „óesvéčko“, tedy osobnostní a sociální výchova. Jedna z novinek na rozvrzích českých škol.

Začala platit reforma, všechny základní školy začaly letos učit podle vlastního „školního vzdělávacího programu“. A při jeho tvorbě daly často průchod fantazii. Na rozvrzích se objevily nevídané předměty a zkratky: ČSP (znamenající člověk a společnost), ČaP (člověk a příroda), ČaSP (člověk…