Editorial

Zrezivělou felicií na titulní stránce Respektu vyjádřil náš výtvarník Pavel Reisenauer stav české policie: tuto dýchavičnou káru opouštějí poslední idealisté a svoje čepice pověsili na anténu jako na hřebík; rez zažraná do kapoty, to jsou léta rozkladné korupce, na níž se podílely všechny vlády; splasklé pneumatiky, to je stav policajtské duše schlíplé strachem z mafie, politiků i svých nadřízených.

Jaroslav Spurný a Ondřej Kundra se vydali zkoumat, zda se od policejní reformy, ohlášené s velkou pompou, dá opravdu očekávat změna k lepšímu. Jejich zjištění (str. 16 až 21) není povzbudivé.

Povzbudivý není, bohužel, ani stav mysli pana premiéra Topolánka, jehož výpad proti médiím podrobil tvrdé kritice Erik Tabery ve svém komentáři (str. 11),ale zároveň si v něm klade důležitou otázku, do jaké míry jsou za banalizaci politiky odpovědná i samotná média. Ve světě se debata o svobodě tisku a o jeho kvalitě vede už dlouho, ale v poslední době nabývá na síle, o čemž svědčí také eseje amerického intelektuála Todda Gitlina a německého spisovatele Thomase Brussiga (str. 62 a 63).

Svoboda není banální ani prázdný pojem a každý, kdo ji za takovou považuje, ať aslepoň minutu přemýšlí o tom, co se dnes děje v Barmě. Jak velká musí být touha po svobodě, jak velký musí být pocit odpovědnosti buddhistických mnichů za duši – svou i jiných –, že potlačí pud sebezáchovy a vystaví se kulkám půlmilionové armády? Situaci v Barmě analyzují Jiří Sobota a Marek Švehla (str. 32 až 34).

Ale vraťme se do svobodné Evropy, do Burgundska, kde „dobrý člověk“ Romaina Rollanda „ještě žije“, pije ještě pořád dobré francouzské víno a rozčiluje ho představa, že mu Evropská unie utne dotace na tento posvátný mok. Jaroslav Formánek vyrazil za tamními vinaři a z jejich sklepů přivezl něco i do redakce. Víno bylo lehké a svěží jako naše reportáž (str. 36 až 41).

Vážené dámy a pánové,

příjemné čtení vám přeje Martin M. Šimečka